Postel zhotovená ze dvou stolů se stala jedinou kulisou příběhu z terezínského gheta. Na snímku hlavní protagonisté Listování Bára Jánová a Lukáš Hejlík.
„Listování“ si vzalo za předlohu Lustigovu Lásku a tělo
Jedna taková malá prasárnička...
RAKOVNÍK. Je až neuvěřitelné, na jak malém prostoru jsou protagonisté projektu Listování schopni zprostředkovat literární dílo. Představení netrvá déle než hodinu, a divák má pocit, jako by – často i obsáhlé dílo – právě do písmenka přečetl. Důraz je kladen i na samotné herce: nemohou spoléhat na podporu minimalistické scény, ale především na svůj výkon.
Nejinak tomu bylo na pondělním představení, které si jako předlohu vybralo útlou novelu Arnošta Lustiga Láska a tělo. Duchovní otec Listování Lukáš Hejlík v úvodu upozornil, že autor navštívil i dvě představení Listování a při jednom z nich se na něj obrátil svým typickým humorem: „Dobrý to bylo, bejku, kdy budete hrát nějakou moji knížku? Já teď dokončuji jednu takovou malou prasárničku...“
Když tohle Hejlík uslyšel, honem si s mistrem „plácli“ a divákům na vysvětlenou dodal, že právě intimní scény z knihy jsou důvodem, proč se středobodem jeviště stala bílá postel. Arnošt Lustig se bohužel ztvárnění novely nedožil, odešel 26. února 2011.
Plnými doušky
Tak jako většina Lustigovy prózy ve zmíněné knize se příběh odehrává na pozadí židovského holocaustu. Oba hrdinové Gabriela Lábusová (v podání Báry Jánové) a Josef Reinisch (Lukáš Hejlík) čekají na svůj osud v terezínském ghetu. Vědomi si jen malé naděje na přežití zapuzují temné myšlenky a čekání si ve svém vztahu zpříjemňují doslova plnými doušky. To je vede ke stále novému a novému definování svých milostných tužeb, okamžiků i intimních partií a vymýšlení slovesných novotvarů. Jejich svérázný způsob boje proti zvrácené nacistické ideologii (působivě ztvárněné Zdeňkem Černínem) je však marný. Skončí tak, jako dalších šest milionů Židů – v pekle vyhlazovacího tábora...
Předzvěst
Proč si pořádající městská knihovna vybrala jako své první letošní Listování právě holocaust sice podle ředitelky Mileny Křikavové byla náhoda, ale zároveň symbolická předzvěst. Ve spolupráci s rakovnickým muzeum oba subjekty chystají v domě u Samsona výstavu o proměnách židovské čtvrti, rozšířenou o téma židovské genocidy, jejíž obětí se stalo i devadesát jedna občanů Rakovníka.
Inspiraci k projektu našli organizátoři v příběhu rakovnické rodačky Hanky Pressburgové (1920–2011), která sama žila v koncentračním táboře Terezín a na rozdíl od svého manžela a rodičů přežila i Osvětim. O svém tři a půl roku dlouhém utrpení podávala od 80. let svědectví na Novém Zélandu, kde po válce našla nový život...
Dva panáky
Ale pojďme zpět k pondělnímu Listování, po právu oceněném dlouhým potleskem. „Byl bych rád – a autor knihy také – kdyby vás Láska a tělo obohatila i ve vašem intimním výrazovém slovníku. Abyste si vzpomněli, že ženský klín může mít i zvukomalebnější názvy, jako třeba ‚místo, kde začínají ženám nohy‘ nebo ‚nejkrásnější trojúhelník z rosy a chmýří‘,“ žertoval závěrem Lukáš Hejlík.
Jako správný promotér přidal i pozvánku na příští Listování: „Přijďte v úterý 9. února od 18 hodin. Před představením si určitě dejte sklenku vína nebo raději dva panáky, protože to bude strašně sprostý, ale zároveň si myslím, že hrozně vtipný,“ avizoval knihu Nicka Cavea Smrt Zajdy Munroa. Právě z těchto důvodů připojili pořadatelé na pozvánku doporučení pro diváky po dovršení plnoletosti.
Sláva Vaic
