Občanské sdružení Naše Lány založilo klub Domeček už před deseti lety. Dodnes se v jeho prostorách na galerii místní sokolovny scházejí třikrát v týdnu rodiče s malými dětmi.
Projekt občanského sdružení Naše Lány oslavil desátiny
Domeček není jen herna
LÁNY. Tolik masek pohromadě se skutečně jen tak nevidí. Kromě dětí si užívali žertovných převleků i dospělí. Při promenádě maškar tak vybíraly nejlepší masky policistka s kuchařkou. Pozornost malých a velkých poutal i opravdový černoch převlečený za lidožrouta, jemuž ve stejném převleku sekundovala už méně věrohodná blondýnka. Na účastnících maškarní merendy, která byla zároveň oslavou desátých narozenin Domečku, což je lánský klub pro rodiče a děti, bylo vidět, že se dobře znají a mají si co říct.
„Hrozně to letí. Domeček jsme zakládali, když byl synovi rok. Dnes jemu jedenáct a už jsem měla trochu strach, jestli dnes půjde do masky s námi,“ směje se místopředsedkyně neziskové organizace Naše Lány Marina Hořejší.
„Začalo to tak, že jsme jako rodiče na mateřské hledali nějaké prostory, kde bychom se mohli scházet. Až jsme objevili galerii sokolovny. Tak jsme naše chlapy donutili, aby vymysleli, jak prostor nějak zabednit. A poradili si. Vsadili sem průhledné mobilní desky, které při plesech vyjmeme, takže je zase vidět na sál, uklidíme hračky a návštěvníci plesů pak sedí mezi namalovanými zvířátky,“ vysvětluje Martina.
Herna funguje třikrát v týdnu. „Děti, než jdou do školky, si tady zvykají na kamarády, mají tu spoustu hraček. Každé úterý dopoledne se cvičí, ve středu bývají zpívánky s hudebními nástroji a ve čtvrtek výtvarná dílna. Domeček je ale i místo, kde se můžete sejít s kamarádkami i s jejich dětmi bez toho, že by vám doma udělaly nepořádek,“ směje se.
Pochvaluje si dobrou spolupráci se Sokolem, ale i dalšími institucemi. „Také obec nás hodně podporuje. Jsme neziskové sdružení s rozpočtem kolem 350 tisíc korun. Zaměstnáváme správcovou, která dohlíží na chod Domečku. Dává pozor, aby děti po sobě uklidily hračky, rodičům uvaří kafe, vede výtvarku, je to prostě taková paní pro všechno. Občas se nám podaří najít nějaký grant z úřadu práce apod. Když ne, tak se musíme uskromnit nebo vybrat peníze na akcích, které pořádáme.“
Kromě lednového karnevalu jsou to dětský den a lampionový průvod. „S akcemi nám pomáhají i ostatní spolky. Když jsme v sokolovně, pomáhají nám sokolové, a ty babičky, co jsou dole u vchodu, to jsou baráčnice. S dětským dnem nám zase pomáhají hasiči. Vloni udělali velkou klouzačku přes vodu. Dalo jim to sice velkou práci, ale děcka si tak mohla vyzkoušet něco originálního a měli jsme z toho všichni velkou radost.“
Ve sdružení Naše Lány je celkem 35 lidí. „Jsme tam totiž celé rodiny. Když tam vleze ženská, tak vždycky přivede i manžela včetně dětí. Početná členská základna je totiž důležitá, protože posuzovatelé grantů vždycky chtějí vědět, kolik máte ve spolku dětí.“
Velmi žádanou aktivitou sdružení jsou příměstské tábory. „Děláme dva turnusy a obec je za to ráda. Dáme si tam své děti, pokud chtějí, a zbytek kapacity nabídneme veřejnosti. Máme 30 dětí na jeden turnus, tábor má vždy nějaké téma, s dětmi nám pomáhají sympatické a šikovné učitelky z místní školy,“ popisuje Martina Hořejší.
Během našeho povídání maluje dětem na obličeje a sama je samozřejmě v masce. Když za ní přichází kolegyně v kostýmu kuchtíka a obdivuje její róbu, prozrazuje, že je zámeckou paní Leontýnou z Fürstenberka. Kuchtička Ivana Chalupová se pohotově zeptá, jestli na zámku neshánějí kuchaře. Martina vznešeně odvětí, že se zeptá a popřípadě se může i přimluvit. „Ta je taky od nás,“ dodává na vysvětlenou.
Pavel Sklenička
