Cimbálovka Vladimíra Novotného zavzpomínala na šedesát let svého trvání i během tradičního koncertu v Pecínově.

Předsilvestrovský večer plný lidovek a vzpomínek

Šedesátiletá cimbálovka v Pecínově

PECÍNOV. Několik dnů poté, co ve strašeckém KC slavil své čtyřicátiny Čtyřlístek a Cimbálovka Vladimíra Novotného šedesát let svého trvání, proběhl v pecínovské hospodě Na Růžku tradiční předsilvestrovský koncert zmíněné muziky. Vzhledem ke kulatému výročí není divu, že byl věnován uplynulým šesti desítkám let.

„Večer jsme koncipovali jako rychlé připomenutí naší šedesátileté historie tak, jako bychom si sedli s přáteli a jen tak začali vzpomínat. Jediným rozdílem je to, že jsem si předem dal dohromady několik věcí, na které jsem si vzpomněl. Například místa, kde jsme hráli. Počítám s tím, že když něco naťuknu, ostatní členové kapely si vzpomenou na nějakou tu historku a vzpomínání doplní. Jsme všichni poměrně dost upovídaní a rozhodně je na co vzpomínat, takže se spíše budeme muset krotit, aby došlo i na muziku,“ prozradil koncept večera vedoucí a umělecký vedoucí souboru Bohumil Chochola v podvečer 30. prosince.

Do Pecínova se strašecká cimbálovka vrací minimálně jednou za rok, ale spíše se tu objeví vícekrát, přesto stále dokáže zaplnit zdejší sál. „Bereme to tu tak trochu jako svou domácí scénu. Odehráli jsme tu i naše tisící vystoupení. Tehdy nás tu natáčel i rozhlasový přenosový vůz a naší kapele byly věnovány dokonce tři pořady z cyklu Cesty za folklórem, který běží na Vltavě. Hraje se nám tu opravdu velmi dobře, jsme tu jako doma,“ pokračoval Bohumil Chochola a ještě před tím, než se večer rozjel, se těšil na závěr, kdy se k nim podle jeho zkušenosti přidají další přítomní muzikanti: „Už teď jich tu vidím mnoho, takže tuším, že si s námi v závěru přijdou zahrát,“ usmívá se.

Večer zahájil Strážnický verbuňk, který by se téměř dal považovat za znělku cimbálovky, neboť s ním zahajuje pravidelně. Nicméně došlo i na řadu dalších lidovek především z moravského Slovácka, takže večer opravdu nebyl „jen“ o vzpomínání. A pochopitelně nebyla nouze o řadu historek a příběhů. Posluchači se tak například dozvěděli, že jednou měla cimbálovka namále i s řidičem, když si v poněkud podroušeném stavu chtěli přitopit v autobuse a místo kýženého tepla se muzikantům nedostávalo kyslíku. Zajímavé byly i historky související s politiky, anebo ta, jak se do kapely dostal cimbál.

V samotných začátcích totiž hrála Cimbálovka Vladimíra Novotného bez tohoto specifického nástroje. Zlom přišel až v roce 1964, kdy jej sehnala za lahev vína na Matfyz. „Vyrazili jsme tam se Spartakem a cimbál jsme do něho pracně složili a přivezli. Pak bylo pochopitelně třeba, aby se na něj někdo naučil hrát. Uvolil se k tomu tehdejší profesor zeměpisu a biologie Míla Veselý a nadřel to tak, že jsme s ním mohli začít hrát. Byl to náš první cimbalista, i když Vláďa na něj také trochu hrál, jak o tom svědčí fotografie v NKC,“ vzpomínal Bohumil Chochola.

V Pecínově zahrál první písničku František Bušek, což je druhý cimbalista v historii souboru. „Hrál na cimbál dlouhá léta, než jej vystřídal jeho syn David – pan muzikant, kterého nám řada cimbálovek závidí. Tří cimbalisté za celých šedesát let, to je dost unikát,“ doplnil vedoucí souboru a v podobném duchu se nesl celý velmi příjemný večer.

Lenka Pelcová