Komponovaný pořad otevřely dětské písničky a básničky.

Muzeum a rakovnická ZUŠ připomněli tvorbu Seiferta

Poetické pásmo písní a básní

RAKOVNÍK. „Zní opět staré vzpomínky, nikdo jim neodolá. Jde chlapec vedle maminky a už začíná škola. Slabikář vidím v duchu zas s obrázky Alšovými. Bože, bylo tam tolik krás, jež dávno zapadly. Neskáče pes již přes oves, jak tenkrát v písničce skromné, větříček sice foukal dnes...,“ pokud vám při čtení těchto řádků vytane na mysli jméno Jaroslav Seifert, jste na správné adrese. Právě tomuto básníkovi, nositeli Nobelovy ceny za literaturu, byl věnován poetický pořad, který si připravila rakovnická ZUŠ.

Příjemný podvečer proběhl o první prosincový den v sále dr. Spalové a byl věnován 130. výročí úmrtí zmíněného básníka. Během zhruba hodinového pásma vystoupili nejenom současní žáci ZUŠ v Rakovníku především ze třídy paní učitelky Hany Prachařové, která s myšlenkou na pořad přišla a také vybrala písně, ale také někteří z bývalých žáků.

„Uvidíte a uslyšíte mezi vystupujícími i takové talenty, jako je například mladý profesionální herec Matyáš Procházka, kterého v současnosti můžete vidět v Městském divadle v Mostě. O hudební doprovod se postarají učitelé ZUŠ Radka Dědičová – klavír, Michal Novák – kytara a Lucie Čermáková – housle,“ přiblížila Kateřina Blažková z Muzea T.G.M. v úvodu pásma.

Asi není třeba zdůrazňovat, že Jaroslav Seifert patří k největším a nejvýznamnějším básníkům v dějinách ČR. Byl jediným, kdo získal v roce 1984 Nobelovu cenu za literaturu. Bohužel se tak stalo až na sklonku jeho života, kdy byl těžce nemocen, takže za něho do Stockholmu jela jeho dcera. Tento obrovský úspěch byl tehdejším komunistickým režimem naprosto přehlížen. Zmínka o něm byla jen v několika drobných článcích.

„Na koncert byla pozvána i dcera Jaroslava Seiferta Jana, která v současné době působí jako čestná předsedkyně Masarykovy společnosti, takže má k našemu muzeu poměrně blízko. Nicméně se omluvila kvůli dlouhodobé nemoci,“ objasnila dále Kateřina Blažková a pak už dala slovo dětem malým i těm odrostlejším, které velmi mile přiblížily nejen Seifertovu tvorbu, ale svým způsobem i celý lidský život. Podvečer totiž začal dětskými písničkami a básničkami a pokračoval do dospělosti, takže zazněly písně o lásce, ale i o smrti a hřbitovu.

„Hanka našla hudební skladatele, kteří skládali hudbu na jeho básničky. K těmto písničkám jsem začala hledat básně, které by se k nim hodily. Doma sice mám tři jeho velké sborníky, ale ještě jsem si něco půjčila v knihovně. V jeho verších se hodně objevuje láska k ženám, ale také láska k přírodě, kdy příroda je vyjádřením věčné touhy po mládí. Ženu nevnímá jen jako matku, ale spíše jako fenomén. Toto vnímání jej neopustilo ani na sklonku jeho života. A právě básně s tématem ženy za­ujaly mnoho hudebních skladatelů,“ dodala bývalá učitelka ZUŠ Naďa Mikesková a dlužno dodat, že přítomní si skvěle zkomponovaný večer skutečně vychutnali.

Lenka Pelcová