Hlavní rada zní: Než rozepnete pás, stoupněte si na nohy
Na náměstí se cvičně bouralo
RAKOVNÍK. Otočný simulátor vlastně připomíná pouťovou atrakci. Sednete si na sedačku, připoutáte se a za pár vteřin už visíte hlavou dolů. Však na něj minulé pondělí stáli dlouhé fronty hlavně studenti a děti. Dospělí se sice také zastavovali a se zaujetím sledovali, co se uprostřed Husova náměstí děje, ale sednout do auta, které se s vámi otočí přes střechu, se jich osmělilo jen pár. Přitom je to hodně užitečná zkušenost. I když předem tušíte, co vás čeká, a pohyb je mnohem pomalejší než při skutečné dopravní nehodě, uvědomíte si díky simulátoru spoustu věcí. Například to, jak nebezpečné můžou být těžké volně položené věci, nebo jak zázračný vynález jsou bezpečnostní pásy.
Otočný simulátor objednalo v rámci dopravní prevence město Rakovník. „Největší chyba, kterou lidé, když se přetočí s autem na střechu, dělají, je, že si jako první zbrkle rozepnou pás. Pak spadnou přímo na hlavu a můžou si přitom klidně i zlomit vaz,“ říká Petr Fürst, který otočný simulátor přivezl. Dobře si tedy zapamatujte správný postup: Nejprve vytáhněte nohy a stoupněte si na ně. Tím pásu odlehčíte a snáz se vám ho povede rozepnout. Pokud se vám nohy vytáhnout nepodaří, natáhněte alespoň ruku pod hlavu, zapřete se do ní a teprve poté pás rozepněte.
Pokud člověk v pásu visí celou svojí vahou a neodlehčí mu, může se stát, že se mechanismus zasekne a odepnout nepůjde. Mladí a ohební lidé se z auta na střeše většinou dostanou dobře, starší a těžší s tím však mívají velké problémy. „Navíc je spousta lidí, kteří panikaří i v simulátoru. I když to realitu jen připomíná. Točíte se pomalu, v jednom směru, uvnitř létají jen lehké prázdné PET lahve, nic se nerozbíjí, dveře jdou otevřít a hlavně to předem čekáte. Je to zjednodušené, ale i tak velice užitečné. Většina žen, které si to vyzkouší, mi pak řekne, že odteď už určitě nebude vozit tašku s nákupem na předním sedadle. Při nárazu se ve vyšší rychlosti z kilové věci rázem stane i třicetikilová. A nepřipoutaný člověk na zadním sedadle je svojí vahou schopný přední sedadlo rozlámat,“ říká Petr Fürst.
Nejzvídavější jsou podle něj ženy. Ty o bezpečnosti přemýšlejí více než muži, takže se často ptají i na spoustu dalších užitečných rad. Například jak rozbít okénko, když nejdou dveře havarovaného auta otevřít, nebo jak se dostat z auta, které sjelo do rybníka. „Pokud si někdo myslí, že se dá okno rozbít jednoduše, tak nedá. Pokud nemáte po ruce kladívko, jaké bývá v autobusech, budete ho rozbíjet hodně těžko. Když do čelního skla kopnete, tak praskne, ale bude držet pohromadě. Boční okénko je kalené, takže je tvrdé. Rozbít ho můžete jen ostrým předmětem a měli byste si vybrat místo někde v rohu, aby sklo nepružilo,“ vysvětluje Petr Fürst. Ideální tedy je vozit v autě (a v dosahu) speciální nůž na pásy, který má v sobě zabudovanou i ostrou špičku na rozbití okna.
Kromě otočného simulátoru si zájemci mohli vyzkoušet i tzv. opilé brýle. Průhledné simulovaly vidění člověka s 1,5 promile alkoholu za dne a tmavé dokonce 2,5 promile v noci. Strefit se s jedněmi i druhými na nose mezi postavené kužely byl nadlidský úkol. Kdokoli si je nasadil, okamžitě se jeho chůze proměnila v tradiční opilecké vrávorání. „Je to příšerný. Zkusila jsem si jen ty denní a bohatě mi to stačilo. Ale nakonec jsem do cíle došla, i když vratce, ale došla. Do auta jsem si nesedla. Přiznám se, že se fakt bojím. Doufám, že nic takového nikdy nezažiju. Všechny rady jsem ale poslouchala, takže už vím, jak se bezpečně dostat ven,“ říká studentka Barbora Bartošová.
Markéta Hartlová
