Díky tomu, že scéna byla jednoduchá, mohl se divák soustředit na postavy.

Kubišová s Langerovou zaplnily a uchvátily sál rakovnického KC

První abonmá – Touha jménem Einodis

RAKOVNÍK. Letošní abonentní divadelní cyklus začal vskutku velkolepě. Dramaturgyně Alena Mutinská tentokrát výjimečně do sálu KC pozvala tradičního účastníka cyklu – Divadlo Ungelt a netradičně nabídla možnost návštěvy představení i neabonentům.

Poprvé tu toto známé divadlo bylo s muzikálem. Jeho název Touha jménem Einodis možná na první poslech leckomu nic neřekne, ale vzhledem k tomu, že už je v repertoáru divadla několik let a hraje se pravidelně na letní scéně, asi většina diváků, která v úterý večer zavítala do rakovnického KC, dobře věděla, na co jde.

Původní český komorní muzikál je inspirovaný nevšedním osudem baronky Sidonie Nádherné, poslední majitelky zámku Vrchotovy Janovice. Kromě barvitého osobního života krásné a inteligentní ženy však přibližuje i pohnuté historické okamžiky naší země. Díky tomu, že Sidonie neměla nouzi o zajímavé ctitele, mohli jsme se seznámit i s řadou významných mužů minulého století. Ať už to byl vídeňský novinář a literát Karl Kraus, malíř Max Švabinský či básník Rainer Maria Rilke.

V hlavních rolích se představily Marta Kubišová – zralá Sidi a Aneta Langerová jako mladá Donie, jimž Marta Skarlandtová (autorka libreta) a Karel Štolba (autor hudby) psali muzikál přímo na tělo. Jejich mužskými protějšky byli Milan Hein, Ondřej Novák a Igor Orozovič. Režii měl Pavel Ondruch, choreografii Petr Čadek, kostýmy a jednoduchou scénu, jíž dominovalo zrcadlo a dotvářelo ji několik kufrů, vytvořila Zuzana Mazáčová. Celkovému velmi příjemnému vyznění představení přispěla jak živá muzika, tak i promítané filmové dotáčky. Ty, které dokumentují život Sidonie, byly natáčeny v zámecké zahradě, zlé doby jsou pak připomenuty ukázkami z dobových týdeníků a občas i zvukovými vsuvkami.

Příběh samotný je velice zajímavý, představení má spád, je stále na co koukat, takže divák se nenudí. Inscenaci rozhodně nechybí originalita. Jednoznačně obrovským plusem byl výkon obou zpěvaček, které dokázaly Sidonii ztvárnit a představit důstojně a uvěřitelně v mnoha polohách – hravé, milostné, opuštěné i bolestiplné. V tomto ohledu mě osobně velmi mile překvapila Aneta Langerová, která působila naprosto přirozeně, živě a téměř ovládala jeviště.

Naopak téměř zbytečná mi připadala jistá paralela s životem Marty Kubišové a připomínka komunismu mi někdy přišla až násilná. Nicméně velmi mě chytily některé melodie a především pěvecký projev obou protagonistek. Co mě však doslova dostalo, bylo to, jak dokonale znějí jejich hlasy společně. Vrcholem pak pro mě asi byla píseň Tíha, v níž Marta Kubišová vyzpívá nejen osud Sidonie, ale i ten svůj.

Lenka Pelcová