Dva zakladatelé kytarových kurzů a nyní i spoluorganizátoři Heroldova Rakovníka Pavel Steidl a Vilém Žák.

Festival komorní hudby a výtvarného umění má za sebou dva koncerty

Heroldův Rakovník se Steidlem

RAKOVNÍK. Všichni, kdo zavítali v pondělí 12. září do Chrámu sv. Bartoloměje, vám potvrdí, jak úžasným zážitkem byl večerní koncert švýcarského souboru Camerata Helvetica pod vedením dirigenta Urse Schneidera (žák Rafaela Kubelíka). Ozdobami koncertu, který měl na programu např. Mozarta, Hindemitha či Telemanna, byly i dvě dámy – slovenská mezzosopranistka Eva Garajová a violistka Jitka Hosprová. Nemenším zážitkem byl i v pořadí druhý koncert zhruba o týden později, kdy se – tentokrát už tradičně v Heroldově síni – představil rakovnický rodák, světově proslulý kytarista Pavel Steidl.

Namísto jeho představovaní, které by zde asi bylo pověstným nošením dříví do lesa, uvedeme, co o něm napsal Classical guitar magazine: „Byl zde kytarista, který ví, jak se smát hudbou a sdílet vtip se svým publikem. Ale za bavičem leží vážný umělec, který rozvinul kompozici k poctě Jany Obrovské se strhujícími emocemi a velikostí...“ Faktem je, že Pavel Steidl do svého zčásti nového koncertního programu tentokrát skladbu Jany Obrovské nezahrnul, ale ostatní dokonale sedí i na jeho rakovnický koncert. Kdo někdy zažil Pavla Steidla s kytarou, jistě mi dá za pravdu, že jeho prožívání skladeb je opravdu neuvěřitelné a sledovat jeho mimiku během hry je zážitkem téměř stejným, jako samotný poslech. I tentokrát byl jeho koncert neuvěřitelným pohlazením na duši.

V první části koncertu zazněly například menuety „Beethovena kytary“ Ferdinanda Sora a jeho současníka, který však žil na druhé straně zeměkoule, Pedra Jiméneze de Abril Tirado, jemuž zase říkali Rossini jižní Ameriky. „Před několika lety jsem se dostal k jeho notám, ale protože si vše nechávám uležet, vyndal jsem je až před rokem. Posílen zkušenostmi, které člověk s interpretací autorů 19. století má, jsem se na ně vrhnul a dnes vám jich několik zahraji. Napsal asi sto menuetů, které pochopitelně nebudu hrát v tom stylu, jak byly napsány. Vždy je to o tom, že hráč a skladatel přijdou k sobě a vytvoří něco nového,“ přiblížil druhého autora večera a v jakémsi porovnávání pokračoval i před přestávkou, kdy hrál skladby dvou vynikajících italských virtuózů 19. stol. Niccoly Paganiniho a Luigi Legnaniho.

Druhá část koncertu, jak posléze Pavel Steidl prozradil, byla nová a byla sestavena z repertoáru slavného španělského kytaristy Andrése Segovii. Zazněla v něm například sonáta od italského skladatele Maria Tadesca a poté se věnoval Federicu Torrobovi. „Tadesco je představitel italského novoromantismu, ale Torroba je skladatel, který tíhl k španělskému a francouzskému impresionismu,“ přiblížil. Závěr koncertu pak patřil skladbě Sevilla, kterou se Segovia vždy loučil. „Já jsem se ji tedy naučil také,“ uzavřel Pavel Steidl před tím, než pozval posluchače na křivoklátské koncerty, které probíhají v rámci festivalu Open guitar.

Není bez zajímavosti, že v rámci Heroldova Rakovníka vystoupil Pavel Steidl poprvé, i když ve stejnojmenné síni není žádným nováčkem, vystupoval zde již několikrát. „Tento sál má pro hráče tu nejkrásnější akustiku, takže tu vystupuji velmi rád,“ uvedl po koncertě. Nyní má před sebou poměrně rušný půlrok. Začal učit na AMU, ale především jej čekají koncerty v USA, po Evropě a Indii.

Lenka Pelcová