Na výstavě kaktusů a sukulentů bylo k vidění přes 1 200 rostlin.

Pěstitelé kaktusů a sukulentů opět představili své sbírky

Speciálka o beztrnných Mexičanech

RAKOVNÍK. Ani mezi výstavami podstatně větších klubů se expozice kaktusů a sukulentů, která je každoročně k vidění o posvícenském víkendu v rakovnickém gymnáziu, neztratí. Ba naopak. Úroveň výstavy rakovnických kaktusářů je tak vysoká, že za ní mnohdy zaostávají i výstavy v Praze nebo Plzni.

„Zatím jsme to přesně nespočítali, ale v expozici je přes 1 200 rostlin. Byla léta, kdy i v Praze na výstavě mívali jen polovinu z toho, co návštěvníci vidí u nás,“ říká předseda klubu Petr Hoffmann. To je jedna z věcí, proč rakovnická výstava láká kaktusáře z celé republiky. Těmi dalšími je druhová pestrost a velké množství sukulentů.“ S jejich pěstováním začal doktor Ryba a postupně většinu z nás nakazil. Kvůli sukulentům, které nebývají na kaktusářských výstavách zastoupené tak hojně jako u nás, sem také jezdí spousta lidí. A dalším lákadlem je prodej, kde je tak třikrát více kytek než v expozici,“ říká předseda.

Výstava také hodně získala změnou prostoru. Od doby, co se přestěhovala z rohové třídy do šaten, vypadá ještě lépe. Šatny jsou prostornější, takže může být expozice pohromadě s prodejem. „Je to tu prostornější, vzdušnější a světlejší, takže tu kytky vypadají líp,“ chválí výstavní místnost Petr Hoffmann.

Každý z členů vždy dostane vymezenou část expozice a je jen na něm, jaké rostliny přiveze. Všichni se pochopitelně snaží pochlubit tím nejlepším a nejzajímavějším. Kaktusy a sukulenty jsou na stolech vyskládány jeden vedle druhého, až se návštěvník diví, jestli si je pěstitelé nepomíchají. „To se nestává. Všichni víme, kde je na stolech předěl, kde začínají kytky někoho jiného. Trochu horší to je u speciální expozice, na které se nás podílí několik a kytky tam jsou hodně pomíchané. Ale dají se poznat i podle použitého substrátu nebo květináčků.“ Pokud návštěvníka zaujme svojí skladbou některá část expozice více než ostatní a rád by se s pěstitelem zkontaktoval a navštívil jeho sbírku, stačí, aby si našel jeho jméno na plánku pověšeném na dveřích, nebo se zeptal někoho z pořadatelů. Ti také ochotně zodpoví zvídavé i odborné dotazy návštěvníků, nebo je upozorní na zajímavé rarity a růstové anomálie, jichž by si laici zřejmě ani nevšimli.

Různé raritní kusy měl ve své části expozice i předseda klubu: „Například tohle gymnocalycium bruchii, které jsem si našel v pěstírně v Holandsku. Normálně roste tělo klasicky kulatě nahoru a z prostředka kvete. Tahle kytka se ale zbláznila a roste do šířky. Říká se tomu kristáta a připomíná to trochu bohatý hřebínek kohouta. Někteří pěstitelé takové anomálie sbírají.“

Každý rok pořadatelé vymyslí jiné téma pro speciální expozici. Letos jím byly ario­carpusy, což jsou pozoruhodné kaktusy z Mexika, které nemají trny. Nejvíce ariocarpusů do expozice dodal Petr Bortel ze Slaného, který se právě na tento druh zaměřuje. „Začínal jsem v roce 1965, takže z té doby jsou mé nejstarší kytky. Ariocarpusy jsou jiné a zvláštní, nezaberou tolik místa a výhodou je i to, že se vzájemně nepopíchají. Pěstuji je na terase a ve skleníku, celkem je to 16 m². Všechno, co tu vidíte, je vypěstované ze semen. Není mezi nimi žádný import. Kolegové mi trochu vyčítají, že je mám zaprášené, ale v přírodě je přece také nikdo neoprašuje a nečistí. Jsou mezi nimi i druhy, které rostou v záplavové oblasti, takže v době záplav nad nimi bývá 15 až 20 cm vody a přesto neuhnijí,“ popisuje. Ačkoli jsou jeho doménou ariocarpusy, najdete v jeho sbírce i další kaktusy. Ty už si nevybírá podle druhu nebo místa výskytu, ale čistě podle toho, jak mu padnou do oka.

Markéta Hartlová