Při sklizni zeleného zlata pomáhají Lupofytu nejen jeho zaměstnanci a místní, ale i brigádnice ze Slovenska.

Lupofyt musel neplánovaně rozjet další sušárnu

Výnosy chmele jsou nadprůměrné

CHRÁŠŤANY. Na jednu stranu je zemědělská společnost Lupofyt z letošní chmelové úrody nadšená. Zeleného zlata se na některých chmelnicích urodilo tolik, že čísla lámou rekordy. Na druhou stranu ale zemědělci vědí, že po stránce obsahu alfa hořkých kyselin se o nadprůměrných výsledcích rozhodně mluvit nedá. Že je alfy málo, se dá snadno poznat i podle toho, že charakteristická vůně sušeného chmele, která sklizeň provází, tentokráte není tak intenzivní.

„Uvědomil jsem si to vlastně až ve chvíli, kdy mi manželka doma řekla, že letos vůbec nejsem cítit chmelem. Je pravda, že ani po vesnici sušený chmel nevoní tolik, jako dřív,“ říká Václav Burger, chmelař Lupofytu. Chrášťanská společnost pěstuje chmel na 83 hektarech.

Kritické jarní sucho

Na začátku roku měli zemědělci z letošní úrody obavy. „Bylo velké sucho. Na jaře jsme dokonce museli zalévat cisternou výsaz, protože nám začal usychat. Vypadalo to katastrofálně. Nakonec se nám výsazy podařilo zachránit a vypadají slušně. Štěstí bylo, že začalo kolem 20. června pršet, pršelo často a v drobných dávkách, takže se voda do prokypřené půdy dobře vsakovala a v podstatě žádná z polí neutekla,“ chválí letošní počasí chmelař. V posledních týdnech už však srážky opět citelně schází, pole jsou vyprahlá a místy usychají révy přímo na chmelnici. „Proto sklízíme podle toho, jak moc je kde sucho. Chodím sledovat porosty dalekohledem a vysíláme traktoristy tam, kde je situace nejhorší.“

Bídná alfa

V porostech jsou velké rozdíly. Na některých chmelnicích vypadají štoky jako slabé klacíky obalené hlávkami, na některých jsou košaté, ale samý list. Stejné rozdíly jsou v obsahu alfa hořkých kyselin. „Až se to zprůměruje, tak výnosově budeme určitě v dobrých číslech, ohledně alfy zatím netušíme. Spíš si myslím, že to žádná velká sláva nebude. Co to způsobilo, v současnosti nejsem schopen říct. Budeme to vyhodnocovat až po sklizni, kdy se detailně podíváme, co jsme kdy na které chmelnici prováděli a jestli to mohlo mít vliv,“ říká Václav Burger.

Dosti překvapivě nedopadl obsah alfy nijak slavně zejména u meristémů, tedy ozdravených odrůd, které bývají protěžované. Dobrá zpráva ale je, že výnos na některých chmelnicích doslova trhal rekordy. U jedné dokonce dosáhl přes dvě tuny z hektaru. „To jsme nečekali. Je to na chmelnici, kde máme náš vůbec nejstarší meristém. Jak na tom bude s alfou, nevíme. Vzorek jsme tu neodebírali. Včera jsme ale chmel odeslali odběrateli, tak se výsledek dozvíme od něj.“

Relax na chmelu

Se sklizní pomáhá Lupofytu necelých šedesát lidí, kromě stálých zaměstnanců podniku jsou to i místní obyvatelé, studenti a brigádníci ze Slovenska. I jim se vyplatí jet za prací z takové dálky. Díky tomu, že se pracuje na dlouhé směny, si za čtrnáct dní vydělají to samé, co jinde za měsíc. „To ale není to jediné kouzlo, jaké pro brigádníky chmele mají. Řada lidí vám řekne, že si sem jezdí odpočinout. Tady můžou opravdu vypnout. I proto není nikdy problém brigádníky na sklizeň sehnat. Spousta z nich chodí opakovaně,“ říká Václav Burger.

Ani horka, která chmele mění v práci v extrémních podmínkách, je neodrazují. V parnech, jaká panovala minulý týden a především předchozí neděli, bylo krušno především na sušárně. „I zavěšovači na česačce, pokud jsou na osluněné straně, to nemají snadné. Při extrémním horku si v halách i zastiňovali průhledné části pytli. A spotřeba pitné vody byla enormní. Už jsme nakoupili čtyři palety balené vody a stejně to nestačilo. Ještě jsme museli s kolegou zajet do Tesca pro další,“ vysvětluje.

Sušárny nestíhaly

Lupofyt musel neplánovaně rozjet o jednu sušárnu navíc. Ve chvíli, kdy se sklízely nejúrodnější chmelnice, totiž sušárny nestíhaly. Česačky musely hodinu stát a čekat, až se várka usuší. Když se znovu rozjely, uplynulo dvacet minut a situace se opakovala. „Takže jsme rozjeli ještě jednu starou sušárnu, abychom si pomohli. Byla to blesková akce, trochu horor, ale během čtyř hodin se nám ji podařilo připravit. Klobouk dolů před všemi, které jsem oslovil, jestli by nám nepomohli. Nikdo mi neřekl ne. Sjeli se všichni – elektrikáři, výtaháři, servisáci na hořáky... Museli jsme vyhnat holuby a jedeme. Měli jsme štěstí i v tom, že jsme letos měli v záloze několik lidí, které jsme mohli na sušárnu hned přesunout z jiné práce,“ uzavírá Václav Burger. Chmele by v Lupofytu měly skončil 6. nebo 7. září.

Markéta Hartlová