Ředitelka Nadace Agrofert Zuzana Tornikidis předává veliteli kolešovské jednotky symbolický klíč od cisterny. Liazku hasiči pojmenovali Líza.

SDH Kolešov obnovil po několika desetiletích jednotku

Vybavení má jako poloprofesionální

KOLEŠOV. V posledních dvou měsících v Kolešově devětkrát hořelo. A kuriózní je, že požáry zakládali sami hasiči. „Největším žhářem jsem byl já. Někdy to byla hromádka klestí, někdy jen dýmovnice,“ směje se starosta SDH Václav Svítil. Všechny požáry také vzorně předem nahlásili. A proč to? Vše totiž bylo jen jako. Cvičné požáry měly prověřit akceschopnost nově vzniklé jednotky.

„Sám jsem členem jednotky, takže jsem využil své pozice starosty obce, díky níž můžu vyhlašovat prověřovací cvičení. Poslední dva měsíce to tedy v Kolešově pořád houká a někam jezdí cisterna. Ať je pět odpoledne, nebo jedna v noci,“ dodává starosta obce Václav Porazík. V Kolešově obnovili výjezdovou jednotku po několika desetiletích, naposledy zde fungovala za socialismu. Všichni její členové to tedy měli těžší v tom, že byli naprostými nováčky a neměli se od koho učit. Teď už ale mají za sebou veškerá potřebná školení, základní odborný výcvik a momentálně absolvují stáž u rakovnických profíků.

Ještě před pár měsíci mohl SDH Kolešov pomáhat u požáru jen se stříkačkou PS 12, kterou vozil za traktorem. Výjezdovou jednotku neměl. I samotný sbor byl v porevolučních časech na útlumu. „Jeho veškerá činnost byla, že se jednou do roka udělala posvícenská zábava, občas i pouťová, a také se přispělo na dětský den. I to ale po revoluci upadlo úplně. Zlomové pro nás bylo, když jsme se rozhodli zrenovovat naši historickou koňskou stříkačku z roku 1887, ta nás svedla dohromady a sbor začal opět žít,“ popisuje Václav Svítil.

A další věcí, která později dala sboru vítr do plachet, bylo založení kroužku pro děti. Ostatně právě díky němu SDH jednotku obnovil. „Kolektiv Soptíků čítá osmnáct dětí. Někteří už jsou starší a jdou do puberty. Sbor jim ale nemohl nabídnout nic, kde by mohli v hasičině pokračovat dál. Proto jsme se loni začali zaobírat myšlenkou, že založíme jednotku. Na podzim zastupitelstvo její obnovu odsouhlasilo. Následně jsme sháněli finance na její vybavení a ochranné pomůcky pro hasiče, s tím nám pomohl Středočeský kraj, a začali řešit nákup zásahového vozidla,“ popisuje Václav Porazík.

Z původní myšlenky získat starého Trambuse se vyvinula nad očekávání dobrá technika. V Náměšti nad Oslavou totiž loni shodou okolností vyřazovali cisternovou Liazku, která sloužila tamní jednotce zařazené do kategorie JPO 2. „Dostali novou Tatru, a tak Liazku prodávali za 838 600 korun. Zkusili jsme si podat žádost o dotaci do nově vzniklého fondu Nadace Agrofert a zároveň zažádali o úvěr, kdyby to nevyšlo. Dotaci jsme nakonec získali, a to ve výši 350 tisíc korun, ale úvěr jsme si přesto vzali, abychom mohli pořídit materiální vybavení do vozidla,“ říká starosta Kolešova. V tuto chvíli jsou, vyjma vyprošťovacího zařízení, vybaveni stejně dobře jako dvojkové jednotky. „Zatím jsme zařazeni v JPO 5, což je ten nejnižší stupeň. Ale kluci se chtějí vypracovat výš. Dokonce říkali, že mají ambice dostat se před Jesenici. Tak jim držíme palce,“ dodává Václav Svítil.

Pokud někdo pochybuje o tom, zda tak malá vesnice potřebuje natolik dobře vybavenou jednotku, měl by si uvědomit, v jaké části okresu leží. „Dojezdové časy hasičů profíků i záchranky jsou k nám hraniční. Jeseničtí hasiči to sice nemají tak daleko, ale i oni k nám mají dojezdový čas nějakých dvanáct minut. A když je problém, je každá minuta drahá. Další věc je, že ležíme na hranici kraje. I když jsou od nás sousední Kryry vzdálené jen osm kilometrů, tak by je k nám, protože patří do jiného kraje, povolali až ve třetím stupni požárního poplachu,“ vysvětluje Václav Porazík. To, že má jednotka rozhodně smysl, posvětila i středočeská záchranka. V září by totiž měli kolešovští hasiči dostat od Středočeského kraje automatický externí defibrilátor.

Markéta Hartlová