Václav IV. (Ladislav Adam) se oddává truňku v královské krčmě.

Večerní scénické prohlídky představují krále Jana, Karla IV., Václava IV. a Zikmunda

Lucemburkové na Křivoklátě

KŘIVOKLÁT. Večerní scénické prohlídky na hradě Křivoklátě mají několikaletou tradici. Třeba vloni mohli návštěvníci hradu zhlédnout „Příběh Edwarda Kelleyho“, „Strasti a slasti mládí Karla IV.“ nebo „Příběh lásky Filipiny a Ferdinanda“. Také na letošní prázdniny připravila správa hradu třicet scénických prohlídek v deseti termínech. Tentokrát na téma „Lucemburkové na Křivoklátě“.

Lucemburský rok, jak nazval Národní památkový ústav souhrn akcí pořádaných u příležitosti 700. výročí narození císaře Karla IV., je vhodnou příležitostí připomenout, jaký vztah měli jednotliví panovníci tohoto rodu ke Křivoklátu. Skutečně zde pobývali všichni čtyři? Karel IV. a Václav IV. určitě, Jan Lucemburský možná a Zikmund Lucemburský snad. I na tuto otázku féerie „Lucemburkové na Křivoklátě“ hledá odpověď.

Kdo očekává ucelený příběh, jako v případě výše zmíněných loňských a předloňských scénických prohlídek, bude trošku zklamaný. Jedná se v podstatě o šest samostatných scének (spíš skečů), v nichž vystupují výše zmínění lucemburští panovníci. Ty jsou pak propojeny spojovacím textem „průvodce“ – panem Vojtěchem – který uvádí návštěvníky do následujícího děje. Vše začíná na druhém nádvoří, kdy Jan Lucemburský přijíždí na koni a nařizuje své manželce Elišce Přemyslovně, aby vzbudila malého synka Václava (pozdějšího císaře Karla IV.) a připravila ho k audienci. Předtím ale musí Janovi ozbrojenci přemoci posádku, která hrad brání (ve skutečnosti se odehrálo na hradě Loket). Poté, kdy návštěvníci stráví chvíli ve vězení a vyslechnou si několik slov o středověkém útrpném právu, přesunou se po schodišti do Královského sálu. Tam si malý Václav vyslechne ortel, že bude převezen na vychování k francouzskému dvoru. Následuje přesun do kaple, kde rozmlouvá arcibiskup Arnošt z Pardubic s již dospělým králem Karlem IV., který vzpomíná, jak si přivezl na Křivoklát svoji choť Blanku z Valois, která mu zde porodila dceru Markétu. Oba muže vidíme ještě jednou, po dalším přesunu do Královského sálu. Arcibiskup navrhuje císaři, aby nový hrad nad řekou Mží nazval Karlštejn.

Další scéna se odehrává v bývalé královské krčmě (dnes obřadní síň). Tady zastihujeme Václava IV. nad číší vína a „průvodce“ Vojtěch představuje jednoho z jeho milců. Z rozhovoru vyplývá, že Václavovi je vladaření na obtíž a nejraději se potuluje po křivoklátských lesích. Dialog pokračuje po dalším výstupu do Královského sálu. Rozlícený a přiopilý Václav nechává vypálit křivoklátské podhradí, aby se v něm nemohla ubytovávat cizí poselstva, která mu neustále připomínají vladařské povinnosti.

Poslední scéna (odehrává se opět v Královském sálu) představuje zestárlého a unaveného císaře Zikmunda Lucemburského, který si stěžuje svému důvěrníkovi, že celý jeho život byly vlastně jen boje a války s nepřáteli, kteří jsou všude okolo něj.

V jednotlivých rolích se představují zaměstnanci hradu – Petr Slabý (Jan Lucemburský), Libuše Vokounová (Eliška Přemyslovna), Ladislav Adam (Václav IV.), Hana Kafková (Žofie Bavorská), či jeho přátelé – Vít Večeře (průvodce Vojtěch), Ivan Kasalický a Zdeněk Šinágl (arcibiskup Arnošt z Pardubic), Miroslav Maxant (Karel IV.), Ladislava Medeiová (Žofie Bavorská) ad. V rolích císaře Zikmunda se střídají kasteláni hradu Karlštejna Jaromír Kubů a zámku Hořovice Libor Knížek. Spoluúčinkují skupiny historického šermu W-Arlet, Tartas a Nostra Ex.

Tomáš Bednařík