Malé baletky, žákyně 1. ročníku ZUŠ Rakovník, ve skladbě Když jdou děti do města.

Malí „baleťáci“ dvakrát vyprodali Tylovo divadlo

Od kuřátek po válku světů

RAKOVNÍK. Celkem devadesát tanečníků, patnáct choreografií od klasického baletu až po moderní tanec, výpravné kostýmy, spousta skvělé muziky a vtipné průvodní slovo s miniscénkami v podání Kristýny Jelínkové a Valerie Procházkové. Tak by se dala zhodnotit dvě závěrečná vystoupení tanečního oboru Základní umělecké školy, která se uskutečnila ve čtvrtek 19. května od 17 a 19 hodin v Tylově divadle.

Prezentace tanečního oboru ZUŠ patří každoročně k příjemným kulturním zážitkům. Letos se po několika letech musela „zuška“ obejít bez vedoucí oboru Adély Hauptmannové, která je na mateřské dovolené, a tak se role hlavní choreografky ujala její mladší kolegyně Magdalena Röderová. A nezklamala. Obě více jak hodinová vystoupení měla pod jejím vedením vysokou úroveň, spád i vtip.

Zastoupit Adélu Hauptmannovou, která se v minulých ročních blýskla přípravou klasického baletu Pohádkový les a muzikálem Ať žijí duchové, nebylo pro Magdu snadné. „Přiznám se, že nejprve jsem se toho bála. Čekala jsem to o hodně horší, ale jak jsem se do toho vrhla, naskočilo to, a nakonec všechno klaplo. Nedělala jsem ale úplně všechny choreografie. Přípravku u nás učí Klára Bugnerová a s pátým ročníkem pracuje hodinu a půl týdně Martina Bugnerová. Takže tři choreografie si vymyslela děvčata sama a s dětmi je nacvičila. Na mě tak zbylo deset choreografií. Jednu si připravila žákyně 6. ročníku Kate Cusacková a na závěr vystoupily naše bývalé žačky Ladies jako host programu,“ popisuje učitelka tance.

Vlastní secvičení choreografií nebylo podle Magdy až tak složité. „Děti se učí rychle a docela dobře si vše pamatují, i když někdy musím používat nejrůznější mnemotechnické pomůcky. Nácvik nám trvá obvykle půl roku a pak už se jen pilují detaily. Do toho připravujeme kostýmy. Letos nám pomohla jedna z maminek, které ušila ty krásné červenočerné sukně na Uherské tance, další paní nám pak koupila barevné sukně na rokenrol. Ale ani jedna z našich sponzorek si nepřála být jmenována,“ popisuje Magda.

Vůbec nejtěžší je podle učitelky tance přenést představení z tanečního sálu ZUŠ na jeviště divadla, a pak hlavně zvládnout organizaci vystoupení tak, aby byli všichni ve správný čas, ve správném kostýmu, s odpovídajícím účesem a nalíčením na správném místě.

„Se zajištěním akce a komunikací s kulturním centrem mi pomohla ředitelka školy Libuše Podaná. S organizací, kdo má kdy přijít na jeviště, mi pomáhaly korepetitorky Blanka Nosková a Barbora Podaná. V zákulisí je totiž neuvěřitelný šrumec. Máte v šatnách devadesát dětí, a některé ještě hodně malé. Navíc část z nich vystupuje i ve více choreografiích. Musíte jim pomáhat s převlékáním, namalovat, odlíčit, převléknout do jiného kostýmu, jinak namalovat. Je to docela dřina, taková neviditelná práce. A když všechno klapne, divák vůbec netuší, jak to bylo složité, a to je vlastně dobře,“ směje se Magda a publikum jí vlastně dalo zapravdu. Nezbylo mu než bouřlivě zatleskat roztomilému Bohu sněhuláků či Popěvku kuřátek, strašidelné Válce světů a Matrixu, výpravným Uherským tancům nebo klasickému Balletissimu.

Ale abychom nebyli jen pozitivní, jeden nedostatek vystoupení přece jen mělo. Chyběl závěrečný nástup všech účinkujících a kytka pro hlavní choreografku. Tak snad příště.

Pavel Sklenička