Michal Byrtus a Adam Jedlička si kromě pečení placek vyzkoušeli i další pravěké techniky.
Pravěké techniky lákaly, ale nejvíce táhly a chutnaly placky
Muzeum na dvoře s neolitem i Wintrem
RAKOVNÍK. „Právě jsme si vyzkoušeli, jak se v pravěku dělaly placky. Než si je člověk z mladší doby kamenné mohl zadělat, byla to pro něho několikatýdenní práce – vypěstovat obilí, namlít mouku... My jsme měli mouku už nadrcenou, takže nám stačilo smíchat ji s vodou, pořádně promíchat, uplácat, upéct na peci a pak ochutit. Mně nejvíc chutná, když si na ni dám kvantum soli,“ říká s plnou pusou Michal Byrtus, jeden z návštěvníků akce Muzeum na dvoře, která se uskutečnila 23. května.
Akce už během dopoledne přilákala kolem sto padesáti dětí především z místních škol či školek. „Vzhledem k tomu, že všechny akce v průběhu května a června máme tématicky zaměřené na aktuální výstavu Neuvěřitelný svět prvních zemědělců mezi Ohří a Berounkou. Muzeum na dvoře tímto současně splňuje téma vyhlášené ICOMem – Muzea a kulturní krajina. Zaměřili jsme se na přetváření krajiny člověkem v mladší době kamenné, protože právě tehdy nastal určitý skok v zemědělství, které jednoznačně způsobilo i velké odlesnění,“ přibližuje archeoložka Kateřina Blažková.
Na jejím stanovišti si děti kromě pečení placek mohou vyzkoušet, jak se na ručních mlýncích – zrnotěrkách drtilo obilí na mouku. A vyzkoušet, jak takto upečená placka chutnala s ochucovadly, která se používala už v mladší době kamenné a využívají se dodnes – med, dobromysl, majoránka a sůl, která se dovážela.
Obdobně zaměřena byla téměř všechna stanoviště. U etnografky Lenky Šmídové si příchozí mohly vyzkoušet tkaní: „Ukazujeme zde jednoduché textilní techniky – od jednoduchého tkaní pomocí rukou či háčku, přes krosienkování až po tkaní na destičce. Krosienkování je tkaní na rámu. Pomocí této techniky lze vyrobit například sáčky, ještě v devatenáctém století byly touto technikou pleteny čepce, které se používaly například na Valašsku. Děti si tu mohou vyzkoušet i tkaní na jednoduchém tkalcovském stavu, což je v podstatě tkaní na destičce. Touto technikou se dají vyrobit různé tkanice – jednobarevné i vícebarevné, které se používaly jako pásky či tkaničky,“ přibližuje etnografka.
U její kolegyně knihovnice si příchozí mohli prohlédnout ilustrace Zdeňka Buriana, u botaničky Michaely Zoubkové zase bylinky, které byly v pravěku používány. Jediné stanoviště, které se na první pohled vymykalo, byla tajemná postava rakovnické historie, působící v devatenáctém století na zdejším gymnáziu. „Děti z MŠ byly poměrně dobře schopné odhadnout, že jde o Zikmunda Wintra, starší s tím měly trochu problém,“ směje se Kateřina Blažková a přibližuje souvislost mezi Zikmundem Wintrem a zmíněným obdobím: „V Rakovníku se nezabýval pouze badatelskou, archivní a osvětovou činností, ale byl i členem kulturní komise, která tu zasáhla do archeologických vykopávek.“
Lenka Pelcová
