Část výtvarníků u vymalované zdi.

Další kout města zdobí práce děti výtvarného oboru zdejší ZUŠ

Na zdi Pražská a Vysoká brána

RAKOVNÍK. Pokud jste v minulých dnech jeli či šli k Penny marketu, jistě jste si všimli vymalovaných zdí naproti prodejně Losl. Nejde o sprejem nastříkané primitivní nápisy, které se objevují leckde, ale o malířské práce. Autory bychom na prstech jedné ani dvou rukou nespočítali. Je jich plných čtyřiadvacet. Až na dvě dívky ze čtvrté třídy chodí všichni na druhý stupeň ZŠ a jsou žáky výtvarného oboru ZUŠ ve třídě Evy Pelcové. Právě ona nám přiblíží, jak se k této zakázce dostali a jak na ní spolu s dětmi pracovali.

Faktem je, že pro zhruba polovinu dětí nešlo o první takovouto zkušenost. Jejich prvotní venkovní, nástěnné dílko vzniklo naproti MOA. A právě díky tomuto komiksu došlo i na následující spolupráci. „Začátkem školního roku mě oslovil jeden z obyvatel domu, pan Miloš Němec, s tím, že udělali nový plot a chtěli by na něj něco namalovat. Domluvili jsme se, že by mělo jít o nějaké rakovnické motivy (historické památky) a že do Vánoc připravíme s dětmi návrhy, které bychom zjara realizovali,“ přibližuje Eva.

Vše proběhlo podle domluvy a koncem dubna došlo na venkovní práci. „Zažili jsme veškeré počasí, co se snad dalo, od zimy a větru po značné teplo, takže jsme si to poměrně užili, ale zvládli jsme to. Pracovali jsme tam deset hodin. Děti byly rozdělené do dvou skupin, takže jsem se obávala, zda pro ně nebude náročné, že jeden něco začne a druhý v tom bude pokračovat. Ale zvládly to myslím poměrně dobře. Jen jedna skupina dívek si doslova vypiplala Pražskou bránu, takže na ní pracovaly téměř samy, jinak se to tam různě střídalo,“ pokračuje popisem venkovní činnosti.

Té však pochopitelně předcházela příprava návrhů, které musely obsáhnout pět polí plotu. Uprostřed je rak, což je také jediný barevný prvek. Ostatní práce jsou provedeny pouze ve škále šedých odstínů. Další části zdobí obrázek kostela sv. Jiljí, Vysoké a Pražské brány a radnice. Ve hře byl i kostel, ale vzhledem k tomu, že je vidět u Pražské brány, nedostal samostatně prostor.

„Chtěla jsem, aby obrázky byly i slohově pestřejší. Takže to byl jediný můj zásah, kromě toho, že jsem určila, že to bude barevně zjednodušené. Myslela jsem si, že to bude i více stylizované, ale když se děti pustily do detailů, nebránila jsem jim. Na výběru motivů jsme se navíc domluvili i s obyvateli domu, kteří zainvestovali fasádní barvy, jimiž jsme malovali. Velmi bych tímto chtěla poděkovat paní Mikulcové a již zmíněnému panu Němcovi, kteří se starali o děti, vždy jim přinesli nějaké občerstvení a poskytli jim i určité zázemí,“ pokračuje Eva Pelcová.

Z jejích dalších slov vyplývá, že ani ona sama si zpočátku neuměla představit, jakým směrem se tato tvorba vyvine, vše bylo otevřené. Ale dnes je na „své“ děti náležitě hrdá, neboť takto náročnou práci zvládly téměř samy. Ať už šlo o zachování perspektivy či přenášení návrhů, které měly rozměr 30 × 15 cm.

Lenka Pelcová