Na Letnice připravil LS Před Branou novou pohádku
Premiéra s neukázněnými diváky
RAKOVNÍK. Po dvou letech se do Rakovníka vrátila celostátní loutkářská přehlídka Letnice (viz Dubnové Letnice...). Právě na ni si rakovničtí loutkáři v rekordním čase přichystali premiéru nové velké pohádky Tři oříšky pro Popelku. Autorem textu, scénáře a režisérem je Zdeněk Turek, hudbu vytvořil spolu s Leošem Janouškem. Scénu navrhl a vyrobil Jiří Bretšnajdr za spolupráce s Janem Pémem a Pavlem Maříkem. Loutky navrhl a vyrobil Tomáš Kapsa. Osvětlovačem byl Jiří Bretšnajdr a asistovala mu Olga Nechutná, zvukařem je Pavel Mařík.
„Jen výroba scény a loutek trvala více jak 270 hodin a náklady na pohádku byly 26 tisíc. Realizovat jsme ji mohli jen díky finanční podpoře města,“ říká principál Tomáš Kapsa. Další desítky hodin trvaly čtené zkoušky a pak náročné zkoušení na jevišti. Herci museli zvládnout dva druhy loutek – manekýny, které vodí před sebou a ovládají je mechanismem ukrytým v těle loutky, a marionety, jež jsou voděné shora na drátu. Loutky jsou převážně dřevěné, vysoké 60 cm, takže jsou přiměřeně těžké nejen na vodění, ale samy o sobě. Poslední loutky, jak dále prozrazuje Tomáš Kapsa, vznikaly ještě v půl třetí ráno před premiérou. „To jsem dokončil poslední kostým. Pak jsem ještě dvě hodiny před premiérou šil šaty, které se zjevují Popelce z oříšku. A úplně poslední rekvizita vznikla deset minut před premiérou. Byl to list, z něhož můj Toník čte na plese.“
Veškerá námaha však podle loutkářů stála za to, zaznamenali kladné ohlasy od diváků. Premiérou však práce na pohádce nekončí. Postupně se budou upravovat loutky tak, jak budou herci potřebovat, protože až delším užíváním herec loutku „dostává do ruky“ a zjišťuje, jaké úpravy by mu v hraní pomohly. „K tomu samozřejmě stále hrajeme. V nejbližší době nás čekají představení v Přerově a v Chomutově. Touto cestou se snažíme propagovat naše město a odvděčit se mu za podporu, které se naší práci z jeho strany dostává,“ pokračuje principál a přibližuje i jistá negativa, která zaregistroval, a to nejen v souvislosti s premiérovanou pohádkou: „Tíží nás chování některých dospělých diváků. Během naší premiéry například babička celou pohádku hlasitě ‚překládala‘ vnoučeti a vůbec jí nevadilo, že ruší ostatní. Nějaké děcko celou pohádku provzlykalo a bylo slyšet jeho maminku, jak jej okřikuje. Takto si malý divák kladný vztah k divadlu nevypěstuje. Nemluvě o tom, že ruší další. Nepotěší ani chování holčičky v první řadě, která celé představení proseděla a proklečela s botami na nových polštářích, otočená do sálu. Je samozřejmé, že příběh nemusí zaujmout každého, ale pak by jeho dospělý doprovod měl vhodným způsobem zasáhnout. Dospělí mnohdy zapomínají, že návštěva divadla je společenská událost. Dlouho jsme se bránili poučování diváků, ale od začátku letošního roku i u nás diváci slyší před každým představením upozornění, aby nepoužívali mobily, nefotografovali s bleskem a během představení nejedli a nepili. Jinak je hraní divadla nádherná práce, i když dá občas (při zkoušení vždy) pořádně zabrat.“
Loutkáři by radost z úspěchu rádi poskytli i dalším zájemcům o hraní loutkového divadla. Uvítají mezi sebou herce, výtvarníky, techniky, zvukaře i osvětlovače. Nevadí ani, že to zatím neumíte, když člověk chce, dokáže se naučit téměř nemožné. Za to loutkáři nabízejí skvělou partu zapálených bláznů, moře nádherné práce a báječný pohled do rozzářených dětských očí.
Lenka Pelcová
