V pátek 22. dubna byla na náměstí odhalena nová pamětní deska.

Viktor Oliva není pouze „Piják absintu“. O tom vás přesvědčí kniha i výstava

Strašecí má novou desku i galerii

NOVÉ STRAŠECÍ. V pátek 22. dubna došly naplnění zhruba roční přípravy popularizace zdejšího rodáka, malíře Viktora Olivy (*24. 4. 1861). Ke 155. výroční jeho narození byla na domě čp. 110 na Komenského náměstí odhalena jeho pamětní deska a současně byla otevřena nová městská galerie, která od tohoto dne nese jeho jméno.

Pamětní desku na malířově rodném domě zhotovil sochař Albert Králíček z Nové Paky, který mimo jiné působil v Bar­randovských ateliérech u akademického sochaře Michala Macháčka. Kromě vlastní sochařské práce se věnuje i kamenosochařství a restaurátorství.

Osobnost Viktora Jána Nepomuka Olivy připomněl před odhalením desky starosta Karel Filip. Přítomní se mimo jiné dozvěděli, že se narodil jako syn státního úředníka Antona Olivy a Marie Olivové, rozené Elgerové. „Tato skutečnost je popsána v matričních knihách Nového Strašecí. Z nich také vyplývá, že správně užívané příjmení je Olíva, nikoli Oliva. Přičemž jeho díla jsou signována oběma způsoby. Rodný dům původně vlastnil jeho děd z matčiny strany, Ondřej Elger z Elgenfeldu, skladník tabákových výrobků, nadporučík ve výslužbě a od roku 1843 purkmistr.“

Vzhledem k otcovu povolání se rodina často stěhovala. Nejdříve do Přeštic, kam byl otec přeložen krátce po synově narození, a později do Tábora, kde Viktor Oliva nastoupil na reálné gymnázium. V roce 1877 jeho otec zemřel a rodina se přestěhovala do Prahy.

Faktem je, že tento malíř, designér, ilustrátor a afišista byl poměrně dlouho a neprávem přehlížen, byť měl za sebou bezmála čtvrt století usilovné práce. Pracoval pro slavné pražské nakladatelské domy, téměř dvacet let redigoval obrazovou část časopisu Zlatá Praha, vytvářel reklamní plakáty, jež snesly srovnání s nejmodernější francouzskou produkcí a jeho ilustracemi hýřily nejen literární tituly českých a zahraničních spisovatelů, ale i nejkvalitnější dobová periodika. Nezalekl se však ani větší plochy a jeho přínos spatřujeme i v zakázkách dekorativního charakteru. Viktor Oliva svým uměleckým záběrem, stejně jako stylovou rozmanitostí tvorby, naplňuje představu umělce individuálních secesních devadesátých let a je proto načase, aby se jeho jméno přestalo vznášet pouze v zelenavém absintovém oparu a nabylo jasných kontur.

K tomu by měla napomoci i právě probíhající výstava v nově otevřené výstavní síni i publikace, kterou k tomuto výročí vydalo město spolu s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze. Součástí vernisáže, kterou hudebně oživilo violoncellové trio rakovnické ZUŠ, byl i křest zmíněné publikace. Nese název Viktor Oliva – dekoratér všednosti, život a dílo umělce na přelomu 19. a 20. století. Autorkou je Marie Nechvátalová, která její vznik vnímá jako určité vyrovnání dluhu vůči tomuto umělci. Dosud totiž žádná monografie o Viktoru Olivovi vydána nebyla (o knize více příště).

Pokud byste chtěli galerii Viktora Olivy navštívit, pak vězte, že jde o bývalou restauraci NKC, kterou město vylepšilo: „Nový výstavní prostor umožní nejenom konání výstav, ale i besed, přednášek apod. Návrat k původnímu využití je nepravděpodobný, proto je možné tuto síň i pojmenovat, a tím její využití utvrdit. Jsme si vědomi toho, že tato změna znamená, že následné využití k výstavám a podobným akcím musí být permanentní. Ale jsme přesvědčeni, že tato instituce obohatí kulturní život města a přiláká i návštěvníky odjinud,“ dodává starosta.

Městská galerie je otevřena ve středu (10 – 18 hod.) a o víkendech (10 – 17 hod.). Další výstava bude zahájena 13. května. Představí se tu další novostrašečtí umělci Pavla Aubrechtová a Vladimír Gebauer.

Lenka Pelcová