Závod v orientačním běhu se konal v lesích mezi Rakovníkem a Olešnou.

Nejstarší účastník závodů se narodil v roce 1928

Orientační běh přilákal 900 běžců

RAKOVNÍK. Teprve nedávno vznikl Orientační klub Rakovník. První dubnový víkend dal o sobě poprvé pořádně vědět veřejnosti. V lesích mezi Rakovníkem a Olešnou uspořádal dvoudenní závod, kterého se v sobotu zúčastnilo 869 běžců a v neděli dokonce 909. „Bylo naším záměrem udělat klubu trochu propagaci a nalákat do něj nové členy. A podařilo se to,“ říká pořadatel Milan Bílý.

Lokalitu u Jíláku organizátoři vybrali kvůli tomu, že je zde les nejblíže k městu. Mapa, kterou na závod vytvořili, tak bude sloužit i pro budoucí potřeby tréninků. Vytvořit podrobnou mapu, jež obsahuje i takové detaily jako jsou krmelce nebo vývraty, není ale pro pořadatele před závody jedinou povinností. „Klub se nejprve musí přihlásit do výběrového řízení a pokud uspěje, je mu závod přidělený. Pak se začne vytvářet mapa a také musíme mít souhlas od vlastníků pozemků. Tady jsme měli výhodu, že z 95 procent jsou tu pozemky městských lesů,“ vysvětluje Milan Bílý.

A jak orientační závod probíhá? Na startu dostane závodník mapu s vyznačením kontrol, kterými musí podle stanoveného pořadí proběhnout a označit je. „Pokud kontrolu minete, musíte se vrátit. Kontroly je potřeba mít všechny a ve stanoveném pořadí, jinak je závodník diskvalifikovaný. Když si omylem označíte kontrolu, která patří k jiné trati, tak to nevadí, ale je zbytečná,“ popisuje pořadatel.

Závody jsou pro všechny kategorie od dětských až po veterány. Nejstarším přihlášeným závodníkem byl Richard Samohýl, který se narodil v roce 1928. Běžců nad 75 let ale přijelo kolem dvaceti, většina z nich z Prahy. Nejvzdálenějším účastníkem byl Hamalainen Jouni z Finska a několik závodníků přijelo z Německa.

Nejdelší trať běhají muži v hlavní kategorii od 21 do 35 let. Ta, kterou měli zdolat v neděli, byla vzdušnou čarou dlouhá 13 km. Kromě běžců, kteří jsou zařazeni do krajského žebříčku, jsou ale orientační závody otevřené i veřejnosti. „Kdo si chce orienťák jen vyzkoušet, může zkusit trať pro příchozí. Je to jednoduchá trať, jakou běhají desetileté děti. Pro nejmenší děti je kategorie HDR, což je trať pro rodiče s dětmi. Tato trať je vyfáborkovaná, nicméně když je někdo šikovný, nemusí se fáborků vůbec řídit a najít si kratší cestu v mapě. Dospělá veřejnost fábory nemá, musí se orientovat opravdu jen podle mapy. Je výhodou, když umíte pracovat s buzolou, nebo je dobré, než poprvé vyběhnete, zajít se předem podívat do nějakého oddílu na trénink a nechat si poradit.“

A co když někdo zabloudí a nedoběhne do cíle ani několik hodin po posledním běžci? „Ještě se nikdy nestalo, že by dotyčný zabloudil tak, že by vůbec nebyl schopný se vrátit. Vždycky najdete nějaký záchytný bod, kterého se můžete držet, třeba silnici. Ale stává se, že se na někoho čeká opravdu dlouho. I já jsem takhle začínal,“ směje se Milan Bílý. Nejzajímavější terén nabízely rakovnické závody v prostoru bývalého tankodromu, kde se zajímavě vlní různými zákopy a jámami po tancích. Start byl každý den na jiném místě, stejně tak se každý den běžela jiná trať s jinak rozmístěnými kontrolami. Nedělní trať vedla až do lesů za olešenskou silnicí. „Dělat závody na stejném místě každý rok nejde. Jde to maximálně ob rok. Poohlížíme se tedy i po dalších místech. Líbilo by se nám to například v lesích kolem pískovny,“ uzavírá pořadatel.

Markéta Hartlová