Čtyřicátý ročník trval jen dva dny a přinesl dvě doporučení

Wintrovky rodinné a kvalitní

RAKOVNÍK. Je za námi jubilejní, čtyřicátá postupová přehlídka amatérských divadelních souborů Wintrův Rakovník 2016. A podobně, jak je tomu u opakujících se akcí obvyklé, bude i tento ročník spjat s několika výraznými prvky. Jedním z nich bylo to, že trval pouhé dva dny a před zraky diváků se odehrálo pět inscenací. Většina účastníků se však shoduje v tom, že přehlídka sice byla krátká, ale kvalitní, takže tentokrát rozhodně nebyla kvantita na úkor kvality, ale naopak. Byl to také ročník, který si mnozí budou spojovat především s představením mladoboleslavského souboru Divadýlko na dlani Bylo nás pět.

Poláček – Matoušek

Bylo natolik výrazné, že jím začneme, i když bylo hráno jako třetí v pořadí – v sobotu dopoledne. „Věděl jsem, že spojení Poláček – Matoušek (Petr Matoušek předlohu dramatizoval) nebude mít chybu a inscenace od prvního momentu mé očekávání naplnila. Hra bavila diváky od začátku do konce. Nakonec mi ani nevadilo, že jazyk byl moderní a ne Poláčkův. Matoušek dokázal poetiku této doby dostat do představení jinak,“ říká jeden z diváků. V superlativech bychom ještě mohli pokračovat mnohem déle, mohli bychom vypíchnout herecké výkony, energii i chuť, s jakou si mladoboleslavští představení užívali, či závěr, který se odchýlil od knihy, ale celkovému vyznění rozhodně neublížil. I když, jak Petr Matoušek uvedl, je to jeden ze závěrů, který se jim momentálně zamlouvá nejvíce, ale nemusí být definitivní. V záloze má ještě další tři.

Dramatizace Poláčkovy knihy patří rozhodně k těm úspěšným, na které se bude dlouho vzpomínat, nebyla však jediná. Podle předsedy poroty Milana Šchejbala tu sice bylo jen pět inscenací, ale z hlediska dramaturgického výběru to byl výběr široký a každá z inscenací měla svůj smysl.

Nominace – doporučení

Druhá hra, která stejně jako Bylo nás pět získala doporučení na celostátní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla Divadelní Piknik ve Volyni, byla dramatizace knihy Terryho Pratchetta Mort (DS Lázně Toušeň). Pokud vás teď napadá, proč inscenace nebyly nominovány přímo, když byla představení tak výjimečná, pak vězte, že je to kvůli malému počtu představení přehlídky.

Organizátoři si sice pochvalovali domáckou atmosféru letošního ročníku, členové poroty pak, že nemuseli trávit čas sledováním nepříliš kvalitních inscenací, ale aby mohly být hry nominovány přímo, muselo by jich být minimálně osm. „Uvažovala jsem o obdobném zkrácení i do budoucna, ale právě to, že inscenace nemohou být přímo nominovány, by byl dlouhodobě problém. V případě doporučení není jisté, že se hry na národní přehlídku skutečně dostanou. Což by v případě dvou výše zmíněných byla opravdu škoda. V tom je toto zkrácení špatné,“ přibližuje dramaturgyně Alena Mutinská.

Herectví

Alenu kromě představení Bylo nás pět velmi zaujal výkon Filipa Müllera, který stál za dramatizací Pratchetta, ale v Rakovníku se představil i jako herec. „Jedna z hlavních postav onemocněla, takže zaskočil a byl naprosto vynikající,“ říká. Ocenění za herectví si ostatně, kromě celého kolektivu boleslavského Divadýlka na dlani, odnesli i oba protagonisté hry Zelňačka a Ondřej Menoušek a Veronika Müllerová, kteří se představili v Mortovi.

Návštěvnost

Alenu Mutinskou, jako organizátorku, pochopitelně musí zajímat i návštěvnost a ta byla velmi dobrá: „Těší mě, že lidé na tato představení chodí, takže ani jednou herci nehráli do prázdného hlediště. Přehlídka by však nemohla proběhnout bez grantu města a ministerstva kultury, kdyby jich nebylo, byla by cena vstupenek taková, že by asi téměř nikdo nechodil. Velmi také oceňuji ochotu a práci porotců. Letos částečně, ale se ctí zastoupila Petra Jirásková Kateřinu Fixovou. Vážím si hodnocení Milana. Je to velký profík, který umí věci vysvětlit a pojmenovat nedostatky. A to je pro soubory to podstatné,“ uzavírá.

Lenka Pelcová