Příběh velkofilmu Nezbedný bakalář

RAKOVNÍK. Rok Zikmunda Wintra, kterým si letos připomínáme 170. výročí jeho narození, pokračoval ve čtvrtek 10. března přednáškou s názvem Nezbedný bakalář: příběh velkofilmu. Uspořádala ji Městská knihovna v Rakovníku v prostorách dětského oddělení. S příběhem filmu seznámil posluchače (opět se sešli v hojném počtu) historik a publicista Roman Hartl. A vzal to pěkně „z gruntu“ v širokých souvislostech.

Nejprve přiblížil dílo Zikmunda Wintra, které se vztahuje k rakovnickému regionu. Přičemž největší pozornost věnoval dvěma nejznámějším knihám – Starobylým obrázkům z Rakovnicka (vyšly ve dvou dílech r. 1886 a 1888) a povídce Nezbedný bakalář (1883). Seznámil posluchače i s téměř neznámým Wintrovým dílem, libretem zpěvohry o dvou dějstvích Kratochvíle panny Filipiny, která ale nebyla nikdy realizována.

Největší prostor věnoval Roman Hartl osobnosti vynikajícího herce Zdeňka Štěpánka, který měl velmi úzký vztah k městu Rakovník. Studoval na zdejší reálce, odkud zběhl na hospodářskou školu. Už jako malý hrál dětské role v DS Tyl (v něm často hostoval i v meziválečném období a po druhé světové válce). V roce 1915 narukoval jako dobrovolník do války. Na východní frontě upadl do ruského zajetí, v zajateckém táboře řídil táborové divadlo a nakonec přešel k československým legiím. S nimi absolvoval anabázi přes Sibiř do Vladivostoku, odkud se roku 1920 vrátil zpět do vlasti. Po válce krátce působil v kladenském divadle, od roku 1921 v Divadle na Vinohradech a roku 1934 se stal členem činohry Národního divadla. „Z celé řady divadelních rolí, které ztvárnil, byla nejvýraznější role Cyrana z Bergeracu,“ uvedl Roman Hartl. Štěpánek zdramatizoval Wintrovu povídku Nezbedný bakalář a podařilo se mu prosadit její uvedení v Národním divadle, resp. na jeho scéně v Karlíně, kde tehdy činohra ND při opravě „staré budovy“ působila. Po šedesáti reprízách (většinou vyprodaných) však byla hra z repertoáru stažena a ve Zlaté kapličce se nikdy neobjevila.

Filmová tvorba Zdeňka Štěpánka tvořila další část Hartlovy přednášky. Podrobněji se zabýval dvěma jeho filmy. Němému filmovému zpracování životopisného dramatu Josef Kajetán Tyl, které podle scénáře Zdeňka Štěpánka natočil v roce 1925 režisér Svatopluk Innemann. Štěpánek v něm ztvárnil titulní roli. „Tento téměř dvouhodinový film má pro Rakovník zvláštní význam. Poprvé se totiž objevil ve filmu, byť jen ve dvou krátkých záběrech,“ upozornil Hartl a svá slova dokumentoval ukázkou záběrů Masné ulice v pozadí s Vysokou bránou a Vysoké ulice s domem U Samsona.

Příběh velkofilmu Nezbedný bakalář byl opravdu pozoruhodný. Scénárista a režisér Otakar Vávra spojil do scénáře dvě Wintrovy povídky. Kromě Nezbedného bakaláře i Peklo. Podle Romana Hartla proto, že potřeboval ještě druhou rovinu příběhu, kdy se bakalář nešťastně zamiluje do mladé vdovy Anny.

K realizaci byl film připraven už za druhé světové války, ale neskutečné náklady 3,5 milionu korun se zdály producentům příliš vysoké. A tak k natáčení došlo až v roce 1946, ale ani tehdy to neměli tvůrci jednoduché. Věčně opilý bakalář Jan Pička Písecký (skvěle zahraný Zdeňkem Štěpánkem) nebyl tím správným vzorem pro tehdejší mládež. Ani náhodou se nepodobal hrdinům sovětských filmů, které po válce zaplavily česká kina. „Kupodivu filmu pomohl hrdina jugoslávského protifašistického odboje Josip Broz-Tito, který navštívil v době natáčení barrandovské ateliéry a byl z filmu nadšen. Názor válečného hrdiny se neodvážil nikdo zpochybnit a Nezbedný bakalář byl úspěšně dokončen,“ vysvětlil Hartl. Pomohlo i to, že film nebyl pojat jako historický, ale jako veselohra, po kterých byla tehdy velká poptávka. Zajímavé je i to, že až na scénu příjezdu bakaláře Jana do Rakovníka, která byla točena ve zdejších reáliích, je vše ostatní natočeno v ateliérech, které byly postaveny na louce za barrandovským studiem. Jen tak pro zajímavost, od premiéry 6. 9. 1946 zhlédlo tento film v kinech 3,1 milionu diváků plus další miliony televizních diváků při četných reprízách.

Tomáš Bednařík

« Zpět

Katalog služeb

Zobrazit celý katalog