Ivana Dvořáková projevila při vysvětlování základů krosienkování značnou trpělivost.

Workshop zaměřený na jednu geniální neolitickou techniku­

Provlékání nitek – to je krosienkování­

RAKOVNÍK. Pokud jste navštívili vernisáž či vlastní výstavu Ivany Dvořákové v galerii Samson Cafeé, možná vám něco říkají pojmy jako krosienkování, karetky či tkaní na destičce. Pokud ne, tak vězte, že jde o tzv. předtkalcovské techniky a právě jim byl věnován středeční workshop ve zmiňované prostoře muzea. Lektorkou nemohl být nikdo jiný, než právě autorka výstavy.

Přeplněný Samson

Soudě podle toho, jak rychle se místnost u kamen plnila lidmi, výstava zaujala. Takže se našlo dost těch, kteří se chtěli naučit něco nového o starých technikách. Z hojné účasti byly trochu v šoku jak pracovnice muzea, tak sama výtvarnice. Přítomným se nedostávalo rámů – ty jsou na krosienkování třeba – takže se nakonec u každého střídalo několik jedinců.

Pokud byste čekali, že do Samsonu zavítaly pouze ženy, byli byste na omylu. Workshopu se zúčastnil i jeden muž – Tomáš Kapsa: „Loutkářům se hodí všechno,“ zdůvodnil svou přítomnost principál Divadélka Před Branou a podle toho, jak se k práci postavil, bylo vidět, že činnost rukama mu opravdu není cizí.

Čepce a slintáčky

Než však došlo na samotnou snahu účastníků vytvořit na rámu pleteninu, přiblížila lektorka vlastní krosienkování: „Je to technika, která existuje a používá se kontinuálně od neolitu. Nikdy nebyla úplně zapomenuta, až na několik oblastí. Zachovala se především ve východní a severní Evropě. U nás je dnes znovuobjevená. Technicky vzato, jde o pletení nikoli tkaní, a tkanina vzniká pouze křížením nití osnovy, takže tam chybí útek,“ přiblížila a nechala kolovat knihu z roku 1912, kterou napsala propagátorka této techniky Anna Černá.

U nás krosienkování přežívalo například v oblasti Zděchova na Moravě, kde se jím pletly bavlněné čepce. „Byly velmi levné. Jejich výroba byla rychlá, a přitom díky dírkovým vzorům vypadaly velmi efektně,“ dodala a vrátila se k Anně Černé, která tuto techniku propagovala v jednom pražském sirotčinci. „Schovanky tam pomáhaly vydělávat na jeho provoz právě tím, že krosienkováním vytvářely slintáčky pro děti. Dívky si tu techniku osvojily velmi brzo a zvládaly ji tak, že se jejich výrobky mohly prodávat,“ ukončila exkurz do historie.

Praktická část

Během doby, kdy předváděla, jak správně vytvořit osnovu, trousila Ivana Dvořáková i praktické rady: „Šířka tkaniny záleží na počtu nití. Na letní blůzku potřebujete asi 600 párů bavlny, na šálu ze silnější vlny vám stačí jen kolem třiceti párů. Na tkaní ani nepotřebujete rám, osnovu si můžete natáhnout třeba mezi dvě židle,“ přijímali jsme informace a snažili jsme se napodobit lektorku. V této souvislosti vám předám jednu radu získanou vlastní zkušeností – až si budete zkoušet krosienkování, volte vlnu co nejsilnější a pokud nemáte už právě nejostřejší zrak, začněte světlými odstíny. Jinak vězte, že vlastní princip „tkaní“ je velmi jednoduchý, ale jde o techniku náročnou na pozornost. Vtip spočívá v tom, že svrchní osnovní nitě se různým křížením dostávají dospod a spodní zase do vrchní osnovy. „Nesmíte žádnou vynechat. Jakmile se vám to stane, nevytvoříte jen jednu chybu, ale dvě. Vtip této techniky totiž spočívá v tom, že pletenina přibývá jak shora, tak zdola a uprostřed se sejdete.“

Neolitičtí géniové

Během téměř tří hodin jsme se naučili dvě techniky – základní prostinu a trochu složitější tkaninu. Obě jsou velmi pružné, chovají se jako šikmo střižená látka. Prostina je řidší, její oka asi nejvíce připomínají pletivo. Tkanina je efektnější, nitě nejdou jen svisle, ale rozběhnou se do stran, což v případě použití různých barev znamená vytváření vzorů. Výhodou krosienkování je, že může vznikat i plošná textilie, a pokud si z ní vyrobíte šaty, dokonale se vytvarují podle vašeho těla (touto technikou se prý podle posledních výzkumů vytvářely oděvy ve starém Egyptě).

Při přehazování nitek, na které se musíte přímo pekelně soustředit, občas člověku proletí hlavou, jak tohle mohl někdo vymyslet. A když víte, že se tak stalo už v neolitu, najednou i naše pradávné předky vidíte v úplně jiném světle.

Lenka Pelcová