Roman Hartl přiblížil nejen Zikmunda Wintra.

Beseda o osobnostech, které ovlivnily Rakovník a Rakovnicko

Zikmund Winter – jeden z Pražáků

RAKOVNÍK. První ze seriálu akcí k roku Zikmunda Wintera, kterým si připomínáme stosedmdesáté výročí od jeho narození, se uskutečnila ve čtvrtek 11. února v dětském oddělení knihovny. Od pěti hodin odpoledne tu proběhla přednáška publicisty Romana Hartla s názvem Pražáci v Rakovníku.

Historik a spisovatel Zikmund Winter totiž nebyl jediným Pražanem, který se zapsal do dějin Rakovníka. Mezi další patřil například zakladatel reálky arcibiskup Leopold Chlumčanský, architekti F. A. Libra, Otakar Novotný a Josef Mocker, starosta Rakovníka a zakladatel městských parků Josef Čermák nebo tvůrce světového věhlasu rakovnické šamotky Emil Sommerschuh. Právě jim byla věnována přednáška.

Vzhledem k tomu, že si letos připomínáme Zikmunda Wintra, není divu, že úvod přednášky patřil jemu. A ze stejných důvodů věnujeme převážnou část tohoto článku také této osobnosti. Zikmunda Wintera můžeme právem považovat za objevitele starého Rakovníka. Dalo by se říct, že to byl člověk, který naučil Rakovničany milovat jejich minulost a historii.

„Zikmund Winter se do Rakovníka dostal v roce 1874 po jednoročním působení na reálce v Pardubicích. Přišel na uvolněné místo profesora dějepisu a zeměpisu na zdejší reálce. Kromě těchto dvou předmětů učil i češtinu a němčinu. Jeho žáci na něho vzpomínali jako na učitele, který byl na jednu stranu velice přísný a svým svěřencům nic neodpouštěl, ale na druhou stranu byl velmi shovívavý k výstřelkům mládí. Byl vynikajícím řečníkem, dokázal uchvátit od první chvíle svého projevu. Velmi rád vykládal především o éře husitství, měl rád i dobu Karla IV. Jeho velkou oblíbenkyní byla i Filipína Welserová, tajná manželka arciknížete Ferdinanda, která několik let pobývala na Křivoklátě. Věnoval jí i jeden ze svých Rakovnických obrázků – Kdo z koho,“ přiblížil Roman Hartl tuto velmi zajímavou a neuvěřitelně pracovitou osobnost.

Zikmund Winter se zpočátku projevoval v Rakovníku především jako vynikající zpěvák, divadelní režisér, organizátor nejrůznějších kulturních a společenských akcí. Zasadil se i o zachování a opravu zdejších památek. Posléze se však jeho pozornost začala upírat novým směrem, a to k rakovnickému archivu. Ten obsahoval asi 3 tisíce listin a knih. Zikmund Winter je začal studovat ve druhé polovině roku 1879 a během následujících čtyř let jich dokázal většinu přečíst a těžit z nich po celou svou profesní kariéru historika i spisovatele. Už v dubnu 1880 představil první výsledky své archivní práce na přednášce, která se konala v hostinci U koruny.

„Brzy na to v létě 1880 vyšly v Národních listech jeho dvě první historické črty. Na podzim téhož roku v časopise Světozor vyšel první z Rakovnických obrázků a do roku 1885 jich následovalo dalších 13. Většinu z nich, kromě Nezbedného bakaláře a povídky Kdo z koho, napsal ještě za svého působení v Rakovníku. Winter se k rakovnickým tématům vracel i po svém odchodu do Prahy. Tyto náměty se v jeho pracích objevovaly až do jeho smrti v roce 1912. Winter doplatil na svou zálibu v historii. Z archivního prachu onemocněl vážnou krční chorobou, která se mu nakonec stala osudnou. Odjel se léčit do lázní Bad Reichenhall, ale své ztracené zdraví tu nenabyl a zemřel. Jeho odkaz podnítil k tvorbě další autory, mezi nimiž byla i celá řada autorů z Rakovnicka. Za zmínku stojí především Zdeněk Štěpánek, který v roce 1937 zpracoval pro velké Winterovské oslavy povídku Nezbedný bakalář do formy jevištního představení. Po velkém úspěchu v Rakovníku ji v roce 1937 uvedlo i Národní divadlo. Podle ní vznikl i velkofilm, který bude námětem další přednášky v březnu,“ uzavřel Roman Hartl příběh Zikmunda Wintera a poutavě se rozhovořil i o dalších zmíněných osobnostech.

Lenka Pelcová