Sportovci si mění dresy, muzikanti trika. Manon Meurt s Janem P. Muchowem a Janem Gregarem z The Ecstasy of Saint Theresa.

Podruhé v Arše, podruhé s hudební ikonou

Manon hráli pro 1100 lidí

RAKOVNÍK/PRAHA. Pražské divadlo Archa není pro kapelu Manon Meurt jen tak obyčejným koncertním prostorem. Je to místo, které přineslo rakovnické čtveřici zásadní zlom v její hudební kariéře. Právě tady se před 2,5 lety konal koncert legendárních My Bloody Valentine, při němž Manon Meurt předskakovali a který je vystřelil mezi opěvované naděje české alternativní scény. Do Archy se v sobotu 6. února Manon Meurt vrátili. Znovu hráli při vyprodaném koncertu, který měl návštěvnost 1100 lidí, a znovu s hudebními ikonami, tentokráte českými The Ecstasy of Saint Theresa (EOST).

Koncert byl vlastně narozeninovou párty. Pořádalo ho pražské Radio 1, které je první soukromou nezávislou rozhlasovou stanicí v republice, u příležitosti svých 25. narozenin. Obě vystupující kapely si nevybralo náhodně. Hudba The Ecstasy of Saint Theresa neodmyslitelně patří k vysílání Radia 1 a především ve stejném roce, kdy začalo rádio vysílat, vydala svoje debutové EP Pigment. Tehdy však Extáze hrála odlišnou muziku, a sice shoegaze, tedy stejný styl, jaký v Česku resuscitovali Manon Meurt. A to je současně odpověď na otázku, proč pořadatelé vybrali jako předskokany právě Rakovničany: „Jejich zasněný shoegaze vám může připomínat EOST v jejích začátcích.“

Jan P. Muchow s Kateřinou Wintrovou, ústřední dvojice Extáze, společně koncertovali naposledy v roce 2010. I to dělalo z narozeninového koncertu v Arše významný kulturní počin, není tedy divu, že natěšení fanoušci skoupili vstupenky v bleskovém čase a v lednu pořadatelé hlásili: Vyprodáno!

„Tak samozřejmě nám bylo jasné, že to není díky nám,“ směje se Vojta Pejša, kytarista Manon Meurt. Když podobnou situaci kapela zažívala před 2,5 lety, byla spousta věcí jiných. Měli za sebou jen pár koncertů, v Praze byli zcela neznámí, neměli v ruce žádné album a jiná byla i sestava (loni z kapely odešla basačka Síma Kuchárová a nahradila ji Jana Karlíková). Tentokráte jeli do Archy jako mnohem suverénnější band.

„Extáze je pro mě klíčová, nejvíc co může kapela být. Její deska Fluidtrance Centauri, kterou nahráli v roce 1993 v Anglii u Johna Peela, mě strašně ovlivnila. Byla pro mě hlavním impulzem k tomu, abych začal skládat svoje věci a vlastně i k tomu, abychom s Manon hráli shoegaze,“ vysvětluje Vojta. Předskakování EOST si užil o to víc, že kapela přichystala fanouškům překvapení – přídavkem totiž nebyla žádná z písní současné elektronické tvorby Extáze. Jan P. Muchow přizval kolegy z původní sestavy EOST a zahráli jednu z tehdejších shoegazových písní. „Vůbec to předem neavizovali, takže jsem z toho byl při zvukovce docela dojatý. Musím říct, že pro nás byla vážně čest si s Extází v Arše zahrát,“ uzavírá Vojta Pejša.

Markéta Hartlová