Unikátní stodola v Pšovlkách před rekonstrukcí.
„Náročnější rekonstrukci jsme zatím nedělali,“ říkají tesaři
Záchrana vzácné stodoly
PŠOVLKY. Běžným očím by zřejmě hrázděná stodola v Pšovlkách nestála za pozornost. Prostě dřevěná bouda oplácaná hlínou, řeklo by se o ní. Ale jakkoli je nenápadná, patří mezi mimořádně vzácné památky. I přesto, že se o jejím významu ví dlouhé roky a na seznam kulturních památek byla zapsána už v 60. letech minulého století, měla namále. Spoustu let bez zájmu chátrala. Nyní však nemovitost změnila vlastníka, který ji začal s pomocí dotace rekonstruovat. Vzácná památka se dočkala záchrany.
Stav stodoly byl opravdu kritický. Podepsala se na něm poškozená střecha, kterou dovnitř léta zatékalo, zanedbaná údržba a povětrnostní vlivy. Kvůli tomu byla před rozpadem nejen krovová, ale i hrázděná konstrukce. Mnoho trámů bylo vyhnilých, jiné byly napadeny červotočem nebo tesaříkem. Konstrukce byla místy zdeformovaná, pokleslá a vykloněná k severní straně. V minulosti tak musela být provizorně sepnuta táhly a havarijní části podepřeny sloupky. Ani hliněná lepenice nevypadala optimističtěji. Na spoustě míst byla vyplavená vodou nebo vypadaná, tudíž prosvítala tyčovina hrázdění a do stodoly dírami profukovalo. Stodola tak měla mnohem blíže k zániku než k záchraně. Když se tedy kolem ní v listopadu objevila bezpečnostní červenobílá páska a cedule s výstrahou, že probíhá oprava stodoly, rovnalo se to památkovému zázraku.
„Musím přiznat, že když jsme stav viděli, hrozně jsme se toho báli. Celý krov byl roky nahnutý do silnice, proto jsme se děsili, co to udělá, až se sundá střecha a konstrukci se odlehčí,“ popisuje tesař Jan Kolář z Kounova, jehož firma rekonstrukci provádí. „Všechno se muselo dobře skurtovat k sobě, aby to nespadlo. I když to moc nevypadalo, zachovala se velká spousta původního dřeva. I tak na tom byla spousta práce, protože měnit některé části konstrukce bylo hodně náročné. Až když jsme vyměnili prvních pár trámů a ukázalo se, že nikde nic nepadá, tak se nám trochu ulevilo. Stejně ale při práci pořád posloucháme, jestli někde něco nepraská a nepadá. Třeba vaznice byla prohnutá o dvacet centimetrů, vůbec jsme nedoufali, že se ji podaří srovnat. Pomalu jsme ji vyheverovali a podařilo se to. Jeden vazný trám se musel protézovat, měnil se podélný trám, práh, štít, hambalky, protézovaly se tři krokve, náročné byly i některé tesařské spoje,“ popisuje Jan Kolář a dodává, že to byla nejsložitější tesařská práce, jakou zatím prováděl.
Majitel si sám svépomocí zajistil opravu podezdívky a sundání staré krytiny. Po opravě bude stodolu využívat. V rekonstrukci se bude pokračovat i v příštím roce, kdy dojde na hrázdění. „Plán byl takový, že letos bude opravena konstrukce a střecha, aby se na ni mohla položit nová krytina a v příštím roce se udělají štíty, bude se do hrázdění vracet tyčovina a hliněná omazávka. Použije se především původní hlína, kterou si majitel schraňuje. Při opravě se používá hoblované dřevo stržené pořízem,“ popisuje tesař Jan Kolář.
Stodola je jednomlatová a neprůjezdná. Stojí na kamenné podezdívce a výplní hrázdění je tyčovina omazaná hliněnou lepenicí. Její stáří památkáři odhadují na 200 let. Přesnější údaj budou mít k dispozici až po výsledku dendrochronologie. Při výměně trámů totiž byly odebrány vzorky pro přesnější dataci. „Jedná se o jednu ze dvou evidovaných hrázděných stodol na Rakovnicku. Kromě této k ní patří ještě stodola v Klečetné, která se opravovala před několika lety. Hrázděných staveb se na Rakovnicku nezachovalo mnoho, několik nezapsaných jich stojí také v Jesenici, Svojetíně nebo ve Vlkově. A zřejmě jsou na Jesenicku i další, které neevidujeme. Stodola v Pšovlkách patří mezi prostřední až malé objekty. Je důležitá a významná i z důvodu své polohy poblíž frekventované křižovatky. Z památkově chráněných zemědělských staveb na Rakovnicku je naprosto unikátní zejména patrový hospodářských objekt v Jesenici, který má zděný chlév v přízemí a hrázděnou sýpku s komorami v patře. Je ještě starší než stodola v Pšovlkách a bohužel je ve velmi špatném stavu,“ informuje středočeský Národní památkový ústav.
Markéta Hartlová
