Tři díly knihy byly tradičně pokřtěny šampaňským.

Strašecká škola má dokonalý a barvitý rodokmen učitelů

350 příběhů novostrašeckých učitelů

NOVÉ STRAŠECÍ. Velmi příjemný večer zažili strašečtí učitelé, a nejen oni, ve středu 2. prosince. Právě v tento den se v sále NKC uskutečnil křest trilogie Jiřího Červenky, která nese název Novostrašečtí učitelé (životní příběhy 350 bývalých i současných učitelů novostrašecké školy). Večerem, v němž se snoubilo mluvené slovo i hudba a jehož vrcholem byl křest knihy, provázel sám autor. Jak s lehkým úsměvem podotkl: „Ne proto, že bych to uměl, ale proto, že jsem na to nikoho jiného nesehnal.“

Osobním dopisem na toto setkání pozval všechny bývalé učitele a blízké příbuzné již nežijících kantorů, které se mu podařilo za sedm let – tak dlouho trilogii zpracovával – vypátrat. Proto není divu, že sál téměř praskal ve švech. „V prvním díle trilogie jsou příběhy všech ředitelů, školníků, katechetů i sekretářek, kteří na škole působili od roku 1733 až po současnost. Zároveň tu jsou představeni učitelé, kteří působili na škole do roku 1930. Druhá část představuje učitele, kteří nastoupili na školu v období let 1930 – 1958 a ve třetím – posledním – najdete životní příběhy kantorů, kteří nastoupili na školu po roce 1958 po současnost,“ přiblížil Jiří Červenka v úvodu.

Trilogie obsahuje zhruba 900 dobových fotografií v drtivé většině z rodinného života, ale nechybí ani několik desítek snímků z dávné historie Nového Strašecí. „Když jsem se rozhodl, že se do této knihy dám, ani v nejmenším mě nenapadlo, že bych ji dělal celých sedm let. Věděl jsem, že ta práce bude obrovská, ale myslel jsem si, že ji zvládnu do dvou, maximálně tří let. Jako žák jsem do této školy chodil a měl jsem štěstí, že mě učily takové osobnosti, jako Eduard Feireizl, Miroslav Bradáč nebo například Karel Čížek. Když jsem se pustil do psaní knih, začal jsem si pohrávat s myšlenkou napsat i o nich. Zajímalo mě, jací to byli lidé, co v životě prožili, jaký byl jejich životní osud, kolik měli dětí a co ty děti dokázaly,“ přiblížil více, o čem knihy jsou.

Pak už se program nesl v duchu hudby a krátkých proslovů pozvaných. Nejprve zazněla píseň Ach synku synku, kterou zazpívaly Barbora Šváchová s Helenkou Mikešovou v doprovodu Zdeňka Frolíka u klavíru. Dívky vystoupily ještě každá zvlášť později a předvedly, že neumí jen krásně zpívat, ale i hrát na nástroje – prvně jmenovaná na saxofon a druhá na housle.

Mezi těmi, kdo během večera promluvili, byl i současný ředitel školy Petr Chochola a bývalý učitel a dnešní starosta Karel Filip. Oba shodně popřáli knize hodně zdaru a kvitovali počin Jiřího Červenky. Oba se také shodně ohlédli i do dávnější historie: „Dočetl jsem se, že cirka před 150 lety učili učitelé pouze za stravné a když si chtěli obnovit šatník, museli vést řadu soukromých hodin. Někteří z nich dokonce přespávali ve třídách, protože neměli na nájem. A v zimě ráno rozbíjeli led v lavoru. Přesto se večer při svíčkách vzdělávali a připravovali se,“ prozradil něco málo z knihy Petr Chochola a poděkoval autorovi za sedmiletou dřinu s tím, že je přesvědčen, že neexistuje jiná škola, která by měla tak dokonalý a barvitý rodokmen učitelů. Popřál autorovi hodně zdraví, aby za dalších třicet let mohl napsat čtvrtý díl.

Starosta Karel Filip vypíchl především specifika zdejší školy: „Strašecké školství se vždy tak trochu vymykalo tomu oficiálnímu. Hodně zde působil mužský element a škola také příliš nepodléhala módním trendům a snažila se uchovávat kvalitu. Měli jsme tu ale i moudré měšťany, kteří, když se začala stavět, zdražili místní pivo o dva haléře a ty šly na její stavbu.“ Svou řeč ukončil tím, že touto trilogií si Jiří Červenka postavil pomník.

Autor poděkoval všem sponzorům a spolutvůrcům publikace: „Kdyby nebylo těch několika stovek spolupracovníků, nebyla by tato publikace taková, jaká je.“ Pak už pozval trojici těch, kteří spolu s ním knihy pokřtili – učitelku Věru Bradáčovou, která na škole včetně docházky strávila plných 58 let, současného ředitele Petra Chocholu a bývalého Stanislava Hajného, který je podle slov Jiřího Červenky nejdéle sloužícím ředitelem od roku 1857.

Lenka Pelcová