Na první pohled to sice vypadá, že kastelán Jiří Sobek rozdává pokyny na novém políčku, ale nenechte se zmást, je to střecha věže hradu.

„Je to experiment, který zatím nikde jinde nevyzkoušeli,“ říká kastelán

Na hradě už staví střechy

KRAKOVEC. Hrad Krakovec vypadá, jako by se na něj vrátili filmaři. Na plácku před mostem svítí odkorněné kmeny složené na dvou hromadách a na korunách hradebních zdí můžete spatřit postavy. Z dálky sice vypadají maličké, ale trpaslíci z filmu Ať žijí duchové! to nejsou. Krakovec se dočkal zastřešení. Není to ani filmová atrapa, ani skutečná střecha, ale experiment. Nikde jinde dosud podobné technické řešení nevyzkoušeli. Autorem návrhu je Vít Mlázovský, který je podepsaný i pod jiným unikátním projektem hradu – vstupním mostem.

To, že hrad Krakovec ničí dešťová voda, se ví roky. Do zdiva, které není ničím chráněné, zatéká, voda vymílá pojivo, zdi praskají a tam, kde se voda hromadí, dochází k tomu, že se kameny občas vyvalí ven. Boj za zastřešení Krakovce trval několik let, Vítu Mlázovskému se nakonec podařilo najít řešení, které odborníci posvětili. Na hradě vzniká střecha, které si zřejmě někteří méně všímaví na první pohled ani nevšimnou. V detailu zatím působí trochu jako vojenské zákopy, ale za pár měsíců poroste trávou a splyne ještě víc.

Jak tedy konstrukce zastřešení vypadá? Jejím hlavním stavebním materiálem je smrková kulatina a hlína. Na korunách zdiva jsou položeny pozednice (jsou ale kratší a napojují se, aby mohly kopírovat nerovný tvar koruny). Na pozednice se napříč šroubuje kulatina, která se natírá dřevním térem s terpentýnem. Na tuto vrstvu se pokládá geotextilie, hydroizolace a  jutové pytle naplněné hlínou s travním semenem. Stejné složení má i konstrukce ve vnitřním prostoru zdí, která tvoří plochou střechu vyspádovanou k žlábku, kterým bude odváděna dešťová voda chrličem ven.

„Je to experiment. Takže máme samozřejmě základní koncepci, které se držíme, ale leccos se může zrodit při samotné realizaci. Může vyvstat něco, s čím se nepočítalo a co se musí doplnit. Sice je to experiment, ale jsem přesvědčen, že bude dobře fungovat. Jednak bude funkční a jednak bude splňovat požadavky odborného dohledu, což je, že střecha nebude dominantní. Až se zazelená, tak to v panoramatu pohledově splyne s okolní zelení,“ říká kastelán Jiří Sobek. Střechu nebudou mít všechny části objektu, jen tři nejexponovanější – věž a dvě nárožní části hradního paláce. Střecha nad kaplí bude zevnitř pohledová. „Díky zastřešení budeme moci konečně zpřístupnit i hradní kapli,“ vysvětluje kastelán. Proto si budou moci návštěvníci hradu konstrukci experimentální střechy prohlédnout zespoda. Bude jakýmsi stropem nad kaplí.

Nad kaplí i nad věží bylo zastřešení i dosud, ale jen provizorní (byť existující už pětadvacet let). Asfaltová lepenka se musela každý druhý rok měnit a betonová vnitřní střecha ve věži způsobovala, že se z ní po delších deštích stával bazén, kde jste stáli po kotníky ve vodě. „Vlhkost se tam koncentrovala a kondenzovala a klenbou protékala dolů. Nová konstrukce má několik vrstev, je tam nepropustná fólie, takže by tam mohla vlhkost znovu dělat problémy. Z toho důvodu jsou na věži komínky na odvětrávání. V konstrukci bude docházet k cirkulaci vzduchu a tím pádem odvodu vlhkosti. Jinak už se ke komínkům šíří hezká fáma, že jsou to komíny, protože budeme ve věži topit v krbu,“ směje se kastelán.

Náklady na jednu střechu jsou kolem půl milionu korun. „Samotná střecha samozřejmě nevyřeší všechny problémy. Druhým krokem, který musí logicky následovat, je odvodnění hradu. I kdyby už dovnitř nikdy neteklo, je to na třicet let, než zdivo vyschne. Musí se co nejvíce eliminovat dotování zdiva vodou,“ uzavírá Jiří Sobek. Fotoreportáž ze stavby najdete na str. 7.

Markéta Hartlová