Barbora srazila diváky do kolen

RAKOVNÍK. „Nejlepší jazzový večer.“ Tahle nahlas vyřčená věta rotovala mezi diváky pátečního jazzového večera nejčastěji. Znamená, že divák je pod vlivem momentálních emocí schopen rychle zapomínat. Jakoby během dvacetileté historie v Rakovníku nebyla Vlasta Průchová, Jana Koubková, Eva Emingerová, Petra Erneyová a další zpěvačky, které si svým uměním i charismatem dokázaly podmanit rakovnické publikum.

Ale nepouštějme se do srovnávání. I autor těchto řádek podlehl ladným křivkám, hlasu, empatii a práci s divákem. Právě toho na 54. jazzovém večeru Barbora Swinx s LH bandem doslova srazila na kolena. Někdejší violistka teplické filharmonie Barbora Swinx Řeháčková, kterou pro jazz objevil kontrabasista Vít Fiala, dokázala, že si titul nejkrásnější jazzová diva (přiřčený jí nedávno serverem Super.cz) opravdu zaslouží.

S noblesou i pokorou

Její hlas zněl spolehlivě ve spodních polohách (mimoděk jsem si vzpomněl na Kočku ze Záběhlic Věru Nerušilovou), aby vzápětí neomylně šplhal do průzračných výšin Whitney Houston. Snad právě díky pestrým rejstříkům i schopnosti pustit se do jakéhokoliv světového repertoáru se záhy stala vyhledávanou oporou renomovaných seskupení (mimo jiné spolupráce s P. Maláskem, F. Slováčkem, F. Havlíkem).

Na druhou stranu toto hlasové „žonglování“ dělá Barboru těžko zařaditelnou (i tento názor jsem zaslechl v kuloárech). Naštěstí o tohle v jazzu až tak nejde. Tam se cení schopnost vytvoření atmosféry i umění dostat diváka na svoji stranu. To dokáže Barbora Swinx s noblesou i pokorou k věcem, které zrovna zpívá.

V reakci na nálady publika zpěvačka vybírala i jednotlivé písně večera. Zněly standardy (Foggy Day, Cry My A River) latina (So Danco Samba) pop (Quando, Q. Q.) i filmové melodie. Se stejným nábojem se pouštěla do písní Barbry Streisandové, Evy Olmerové nebo Marty Kubišové.

Nezapomeň na basu

Ostatní členové LH bandu však nepřešlapovali ve stínu sošné Barbory. „Nezapomeň říct, že tu basu hraju já.“ Upozorňoval zpěvačku v šatně žertem kapelník Luděk Havel. Hned na začátku mohl totiž i vnímavý divák tápat, kdo je schovaný interpret, který tak skvěle hraje basu. Byla to levá ruka Luďka Havla na syntezátoru Roland, mezitím co ta pravá mistrovsky zvládala klavírní part na el. pianě Kurzweil.

Nepostradatelným „doplňkem“ bandu byl i na první pohled nenápadný tenorsaxofonista David Smrž. Zvláště jeho melodická a dokonale vystavěná sóla oceňovali diváci v pomalých i svižných kusech. Skvěle si vedl i jazzový matador Branko Križek. V Rakovníku nebyl poprvé a opět předváděl učebnicovou ukázku hry na bicí. S jednoduchým gruntem v souhře a naopak plné efektních breaků i dynamických přechodů v sólech. Branko vždycky sklidil potlesk.

Osvědčené zbraně

Ovace a přídavky LH bandu nebraly konce. Bylo jasné, že nastupující Brass Band to nebude mít lehké. Pánové si však kalhoty před brodem nestáhli. Ještě plni dojmů z nedávného turné po Poznani se do domácího publika pustili s chutí a osvědčenými zbraněmi. To záhy rozpoznala i Barbora, které se z rozjetého večera evidentně nechtělo domů. Nakonec přijala výzvu a s Brass Bandem si zazpívala píseň All Of Me. Když si na to teď vzpomenu, musím dát divákům za pravdu: „Byl to nejlepší jazzový večer.“

Sláva Vaic

« Zpět

Katalog služeb

Zobrazit celý katalog