Volání: „Čí je posvícení...“ se neslo strašeckým domovem seniorů i v úterý, kdy zde proběhl již třetí ročník grilování. Během příjemného posezení bylo na programu i krátké vystoupení pěveckého souboru, který tvoří klienti i zaměstnanci.
Strašečtí udržují tradice poutí – průvodem na hřbitov
Posvícení ve znamení výstav
NOVÉ STRAŠECÍ. Přesně týden po rakovnickém a pecínovském se konalo i posvícení v Novém Strašecí. Na rozdíl od rakovnického, jemuž dominuje autosalon, se to strašecké nese v poněkud klidnějším duchu, byť mnohé atributy, jako jsou pouťové stánky, houpačky, kolotoče či střelnice, zůstávají zachovány v obou městech.
Dnes už sice nikde nenajdeme prodavačky kyselých okurek, kartářky či planetářky, nicméně jeden starý zvyk se ve Strašecí udržel dodnes, byť v poněkud okleštěné formě. Je jím pondělní posvícenský průvod, který vede na hřbitov. Právě on má svůj historický podtext, neboť poutě a posvícení původně znamenaly putování k nějakému posvátnému místu. Šlo pochopitelně i o slavnost uctění památky světce, jemuž byl kostel zasvěcen.
Postupem doby se pochopitelně měnila povaha a smysl poutí od původního náboženského významu až po dnešní zábavní charakter. „Nevím, kolik obcí zachovává tradice, kdy občané o pouť či posvícení putují na nějaké posvátné místo. Nové Strašecí však mezi ně patří a tradičního pondělního průvodu se zúčastňují i místní spolky. V průvodu tak můžete spatřit místní hasiče, sportovce, junáky i baráčníky. Baráčníci letos navíc navázali na tradiční posvícenskou zábavu, sešli se odpoledne v hospodě Na Rychtě, kde tancovali a zpívali až do večerních hodin. Ctít tradice našich předků je podle mého přirozeným a významným údělem každé vyspělé civilizace,“ připomíná starosta Karel Filip.
Tradiční novostrašecké posvícení se však nese především ve znamení výstav. Jedna – vzhledem ke svému zaměření – trvala pouze během posvícenských dnů. Byla to výstava květin, kterou připravily učnice zahradnického oboru zdejšího SOU.
Další dvě výstavy, jež proběhly v budově MěÚ, trvaly zhruba o týden déle, a obě měly historický charakter. V přízemí vystavil Karel Kestner velmi zajímavé historické fotografie. Díky nim se mohl návštěvník zadívat nejen do tváří zdejších hasičů z roku 1928 či sokolů, ale mohl se pobavit i nad veselými pohlednicemi, které prý v těchto dobách mělo každé město. Inspiraci tu mohli najít i radní a zastupitelé, pokud si přečetli, že peníze na stavbu školy kdysi získalo město přirážkovým pivním krejcarem.
Pochopitelně nechyběly mnohé pohledy na náměstí i jednotlivé ulice, které návštěvníka upozornily na to, jak se změnily domy, ale i jak vypadalo náměstí, když lípy byly ještě malé. Kdo měl čas na čtení, mohl tu zjistit řadu informací, například o historii zdejšího pivovaru. Nechyběly však ani socialistické pohledy na Strašecí a velmi zajímavé byly i srovnávací fotografie Václava Víška.
Druhou výstavu, která přiblížila Strašecí za 2. sv války, připravil archivář Jan Černý. Tuto výstavu doplnila i beseda k této části strašecké historie (viz. Své město si osvobodili sami). I poslední z výstav, která se koná ve zdejším muzeu, se zabývá historii. Sběratel František Frolík tu představuje podpisy či rukopisy osobností Středočeského kraje.
Lenka Pelcová
