Z původního působiště u Hradcova mlýna musel Dětský klubík Mája odejít, teď hledá nové prostory.
Od Hradcova mlýna se museli vystěhovat, nyní kočují
Lesní školka hledá azyl
RAKOVNÍK. Ve chvíli, kdy si mohla rakovnická lesní školka konečně oddychnout, že jí kvůli novému zákonu nehrozí zrušení (poslanci se nad netradičními mateřinkami nakonec smilovali), přišla nová rána. Školka, tedy Dětský klubík Mája, přišla o prostory, v nichž rok sídlila. Zděná budova s oploceným pozemkem u Hradcova mlýna, byla pro zařízení ideální. Dalo se v ní topit v kamnech, měla dvě místnosti, takže mohla být oddělena herna od jídelny, a také WC. Málokterá lesní školka má takové zázemí.
„Je pravda, že jsme teď kvůli tomu trochu zmlsaní, ale nebude nám dělat problém, když se vrátíme k polním podmínkám a nebudeme mít tak velké prostory a splachovací WC,“ říká Věra Čerňáková, která mateřinku založila a provozuje. Filozofie lesních školek je taková, že jsou děti co nejvíce venku v přírodě. Ta jim slouží k hraní i poznávání. V pevném zázemí, kterým bývá například jurta nebo maringotka, pak pouze spí a zůstávají v deštivých dnech. V přírodě tráví čas i v zimě, heslem lesních školek totiž je: Neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení.
Dětský klubík Mája hledá nové prostory od července. „Objekt, v němž jsme sídlili, nebyl zpočátku stavebně dokončený. My jsme ho dostavěli a vybavili, takže jsme si náklady, které jsme do něj vložili, takzvaně odbydleli. Smlouvu jsme měli uzavřenu na rok. Majitel objektu nám ji v létě už neprodloužil. Nebyli bychom schopni platit nájem, jaký by chtěl. Od září sice fungujeme, ale jsme taková kočovná školka,“ říká Věra Čerňáková.
Během prázdnin, kdy se musela školka rychle vystěhovat, jí pomohla Střední zemědělská škola. Ředitel nabídl školce azyl v budově po bývalém minigolfu v botanické zahradě. „Bylo to tam skvělé, jenže jsme tam bohužel zůstat nemohli. Ředitel nám vyšel vstříc, uzavřeli jsme smlouvu o výpůjčce, ale protože jsme prostor potřebovali narychlo, podal žádost o poskytnutí budovy pro naše potřeby do rady města později. A ta ji zamítla. Přitom je budova nevyužitá. Mrzí mě, že se nikdo z rady vůbec nezajímal o to, jak fungujeme a co děláme, a rovnou nám napsali, abychom se do pěti dnů vystěhovali,“ vysvětluje zakladatelka školky.
Od té doby tedy lesní mateřinka kočuje. Chvíli fungovala u Čerňáků, poté se přesunula do Lužné k druhé učitelce. A právě v Lužné si vyhlédla zajímavé prostory v nádražní budově. „Je v ní prázdná místnost, které by stačila malá rekonstrukce. S Českými drahami už jsme v jednání. Na jiných místech v republice už České dráhy své objekty lesním školkám pronajímají, proto jsme při jednání nemuseli nijak sáhodlouze vysvětlovat, kdo jsme, což bylo skvělé. Máme u nich podánu žádost a uvidíme, jak rychle ji vyřídí,“ přibližuje Věra Čerňáková.
Může však trvat i několik měsíců, než se budou žádostí zabývat, proto školka stále hledá azyl. Stačila by jí chatka se zahrádkou a suchým WC někde v blízkosti lesa a co nejblíže u Rakovníka. „Stačilo by nám si ji pronajmout na tři dny v týdnu. Mít tam tekoucí vodu by bylo dobré, ale nutné to není, můžeme si navážet balenou v barelech. Nijak zásadně ani nepotřebujeme elektřinu,“ říká Věra Čerňáková. Do lesní školky je zapsaných deset dětí. Děti jsou v mateřince spokojené, rodiče by o ni neradi přišli, proto se i oni zapojili do hledání nového zázemí. Školka má také podánu žádost o poskytnutí grantu na nákup jurty. Pokud by vyšel, už by jí stačilo najít jen vhodný pozemek.
Markéta Hartlová
