Karel Bláha na vernisáži své velké výstavy v mansardě.

Karel Bláha „54“ souborný průřez tvorbou

„Když už člověk jednou je...“

RAKOVNÍK. „S Karlem Bláhou byla vždycky legrace. A to jak na papíře, tak i v plenéru. Naposledy mě pobavil toto úterý. Domlouvali jsme spolu účinkování Brass Bandu na vernisáži. A já mu říkám, Karle, kdo ti tam bude řečnit? Abychom s tím dotyčným doladili počty písniček a celkový scénář zahájení. Karel na to, že úplně přesně neví, ale že všechno zjistí a zavolá. Večer se opravdu ozval a povídá: ‚Tak už to vím, Já bych potřeboval, jestli bys tam něco neřekl ty. Teda jestli tě o to můžu požádat?‘ To je prostě celý Karel...,“ přesně těmito slovy zahájil Pavel Sklenička čtvrteční vernisáž v mansardě rakovnického muzea.

Velmi zajímavou genezi má ostatně i cesta Karla Bláhy do rakovnického muzea. I za ní totiž stojí Pavel Sklenička, který o tomto výtvarníkovi napsal před časem článek do Raportu. Ten si přečetla archeo­ložka muzea Kateřina Blažková, kontaktovala jej a domluvili se na výstavě v galerii Samson Cafeé. Tato expozice měla velký úspěch, proto se pracovníci muzea s výtvarníkem domluvili na další výstavě ve větším prostoru. Tím je právě mansarda muzea a výstava, který byla zahájena druhý zářijový čtvrtek. „Karel Bláha i tuto prostoru s přehledem zaplnil, takže příště mu asi budeme muset uvolnit celé muzeum,“ podotkla s úsměvem ředitelka muzea Magdalena Elznicová Mikesková.

Se slovem zaplnil nelze jinak než souhlasit, byť asi plně nevystihuje to, jak je mansarda pestrá, živá a zajímavá. Jen jeden z obrázků (první po vstupu) nepochází z jeho ruky, namaloval jej jeho děda. Přestože je výstava věnována pouze jednomu autorovi, najdeme zde řadu odlišných formátů, technik i námětů. Karle Bláha se totiž snaží seznámit návštěvníky se svou tvorbou seskupením po časových a tématických celcích. Na své si tu přijdou i milovníci kresleného humoru. Několik panelů totiž připomíná dobu, kdy Karel Bláha publikoval své vtipy v Dikobrazu. Jsou tu pochopitelně i karikatury, kde převládají sportovci a především fotbalisté. Ale nechybí ani zcela reálné figurální studie, které dominují čelu síně. Osobně mě velmi zaujaly portréty Jana Wericha (k němu přidal i mé oblíbené Werichovo rčení: Když už člověk jednou je...) a Václava Havla a velké grafické listy s motivem starých motocyklů, které výstavu uzavírají. Ty také patří k jeho posledním pracím.

Karel Bláha se narodil 20. června 1961. Vyrůstal v Mutějovicích, kde chodil i do základní školy. Od 1. třídy navštěvoval v Rakovníku kurzy kreslení u akademického malíře Vladimíra Váchy. „Ovlivnil ho ale i pan učitel Bendl v Mutějovicích. Malování Karla vždy bavilo. Už na škole se zúčastňoval různých soutěží a většinou se nominoval minimálně do krajských kol. Na střední výtvarnou školu do Bechyně se však nedostal. Vyučil se univerzálním obráběčem kovů. Kreslit ale nepřestal. Po vojně nastoupil do Tosu a volné chvilky na pracovišti vyplňoval kreslením. Právě tady začal kreslit i první vtipy a postupně pronikl až na stránky Dikobrazu. Celkem namaloval asi 1000 vtipů a nejrůznějších obrázků. Později se věnoval i karikaturám pro deník Sport či známým pro radost. V současné době žije Karel Bláha v Praze a pracuje v Rakoně. Po výtvarné stránce jej momentálně nejvíce zajímá grafika. Absolvoval i několik seminářů na AVU a zabývá se i fotografií,“ přiblížil Pavel výtvarníka.

A pokud by vás zajímalo, proč právě Brass Band hrál na jeho vernisáži, pak vězte, že kresby Karla Bláhy jsou na všech osmi CD a ilustroval i knihu, která vyšla k dvacátému výročí kapely. Velmi zdařilou výstavu, která je nazvána prostě Karel Bláha – „54“ – souborný průřez tvorbou, si můžete prohlédnout do 11. října.

Lenka Pelcová