Řezbáři se na Křivoklátě sešli již po dvacáté a v rekordním počtu
Láska je víc než královská koruna
KŘIVOKLÁT. „Působím tu pět let a letos přijel skutečně rekordní počet řezbářů – 31. Je zde relativně hodně žen a opět přijel i nejmladší řezbář – jedenáctiletý Robin Samek, který skutečně řeže velmi dobře, a další velmi mladé účastnici Lídě je patnáct. Je pozitivní, že tu nastupuje tato mladá generace,“ říká k dvacátému ročníku Křivořezání jedna z jeho organizátorek Ilona Hronková.
Návrat řezbářů
Pravdou je, že na Křivoklát se letos vrátili mnozí z těch, kteří sem jezdili třeba před deseti lety. Opět se sem v podstatě sjela téměř celá republika. Jsou tu řezbáři od Karviné po Karlovy Vary a nechybí ani tzv. jihočeská sekce. Nejvzdálenějším účastníkem je jednoruký řezbář Stanislav Filip z Karvinska. Když se kohokoliv z řezbářů zeptáte na Křivořezání, řekne vám, že se na Křivoklát těší celý rok a že pobyt tady nebere jako práci, ale spíše jako relax. Když si uvědomíme, že mnozí z nich si na tuto akci berou i dovolenou, můžeme asi jejich slovům věřit. A kdyby nestačila slova, stačí se podívat do jejich tváří. Za spokojeností je pravděpodobně i hradní restaurace a kuchař Rosťa Menzl. „Když máte v žaludku dobré jídlo a kolem sebe usměvavé tváře, pak se hned lépe řeže,“ nechávají se slyšet.
Filipína
Letošní – dvacátý ročník je věnován Filipíně Welserové, první manželce arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského, která na Křivoklátu pobývala. Strávila tu několik let, ale měla na Křivoklát bohužel i bolestné vzpomínky, neboť jí tu zemřela její dvojčata. Narodila se shodou okolností právě v době Křivořezání (první srpnový týden), ale jedno z nich zemřelo tři a druhé čtyři dny po porodu.
Filipína pocházela sice z bohatého rodu, ale neurozeného. Její rodina dokonce finančně podpořila panovníka Ferdinanda I., nicméně když se do ní zamiloval Ferdinand II., sňatek nepřicházel v úvahu. Vznikla asi největší nerovná láska v historii. Bylo totiž naprosto neobvyklé, aby se vzali vysoce urozený a postavený muž – následník trůnu a žena neurozená, byť velmi krásná. Sňatek uzavřeli tajně na zámku v Březnici. Oficiálně však byl uznán až mnoho let poté, co byl uzavřen.
Paraván
Z tohoto nástinu je zřejmé, že život Filipíny nabízí řadu velmi silných okolností, čehož řezbáři v hojné míře skutečně využívají. Sami se mimo jiné rozhodli, že toto téma bude v budoucnu zdobit zatím prázdný Královský sál. Měl by zde být umístěn paraván – velký rám, v němž budou zavěšena reliéfní řezby o rozměrech 50 x 70 cm a tloušťce dřeva cca 5 cm s motivy, které se přímo váží k jejímu životu.
Pokud se projdeme na nádvoří, najdeme zde – kromě mnoha plastik – zmíněné reliéfy, které připomínají několik etap jejího života. Jednou je její dětství – Filipína se jako malá často vyskytovala v kanceláři svého strýce Bartoloměje, kde se učila. Znala matematiku a dokázala si poradit i v řadě dalších oborů. Mistr řezbářského řemesla Miloš Kohlíček řeže zase jakýsi nadčasový „baby box“. Přibližuje v něm to, že žena, která nebyla oficiálně provdána, nemohla mít logicky děti, takže narozené dítě komorná odnesla před vrata hradu, zabušila na ně, dítě bylo nalezeno a jeho matka je mohla přijmout za své. V podstatě oba synové, kteří z tohoto svazku vzešli, byli neurozeného původu, byť vzešli z manželství a byli částečně císařského rodu.
Raději lásku než korunu
Další z reliéfů přibližuje příjezd Filipíny do Tyrol. Filipína tam nebyla vítána. „Nakonec však, když po mnoha letech zemřela, byla lidem natolik milována, že celé Tyroly byly v černém. Je pochována v Innsbrucku, ve stříbrné kapli, což také bude zobrazeno na jednom z dílů paravánu,“ pokračuje Ilona Hronková a přibližuje i další osud Ferdinanda. Ten se po smrti Filipíny znovu oženil, aby měl legitimního dědice. Ale jeho posledním přáním bylo, aby byl pochován vedle své první ženy, což je asi skutečným dokladem jejich neuvěřitelného příběhu lásky. Jemu je věnováno i motto paravánu, které řeže Stanislav Filip. Je na něm zvěčněno, že Láska je víc než královská koruna. Ferdinand II. se totiž skutečně královské koruny zřekl.
Lenka Pelcová
