Fasáda radnice ukrývá v kartuši zbytky malby

Vajíčko zůstává záhadou

RAKOVNÍK. Velké překvapení přichystala památkářům oprava fasády rakovnické radnice, tedy domu čp. 28, který k hlavní radniční budově přiléhá. Když se zedníci pustili do omítky v kartuši, objevili kus původní malby. V tu chvíli se všichni těšili na senzační objev.

„Poslední velká oprava tohoto radničního domu se dělala v polovině devadesátých let a podle tehdejších zpráv neměl být v kartuši žádný obrazec, vše mělo být otlučeno. Když ale teď zedníci postavili lešení a začali vrstvy seškrabávat, zjistili, že kolem kartuše, tedy uvnitř po jejím obvodu, a v její horní části navazuje výmalba. Dokonce se objevil i tvar oválku, který jsme však nebyli schopni určit,“ popisuje Eva Volfová z Národního památkového ústavu.

Práce tedy byly zastaveny a přivolala se restaurátorka. Jenže její verdikt nikoho příliš nepotěšil. „Když začala omítkové vrstvy snímat, zjistila, že devadesát procent malby je skutečně otlučeno. A z ostrůvků, které zůstaly a které byly opravdu jen desetinou plochy, není absolutně možné dešifrovat, co za malbu v kartuši bylo,“ říká Eva Volfová.

Památkáři tedy zapátrali v archivech. Dům se sice objevuje na spoustě starých pohlednic, ale vždy jen z boku nebo z velké dálky. „Nenalezli jsme žádný čelní pohled. Kolegové si ale i s tím málem, které jsme měli k dispozici, pohráli. Snímky nazvětšovali a objevili v kartuši siluetu. Vypadá jako dvouhlavá orlice, tedy rakouské orlice. Proto existují domněnky, že ji po roce 1918, tedy v nové republice, někdo z nenávisti k Rakousku-Uhersku omlátil,“ vysvětluje památkářka. I tak ale zůstává kartuše malou záhadou.

Fragment, který restaurátorka odhalila, totiž k orlici příliš neodkazuje. „Ovál v horní části, který vypadá jako vajíčko, je matoucí. Z černého pozadí vystupuje žlutý ovál, který má černou konturu. Představa, že by měla rakouská orlice nad hlavou vajíčko, je dost neobvyklá. To by byla rakovnická specialita,“ říká s úsměvem Eva Volfová. Malba s oválem byla datována do období kolem roku 1900, podle restaurátorky se pod ní nacházela ještě starší vrstva. Tu však nemělo smysl odkrývat (a ničit tak mladší malbu), když bylo jasné, že devadesát procent z ní je beztak otlučených až na zdivo.

„Zbytek malby v kartuši je tedy restaurátorsky zakonzervovaný, neublížilo se mu a je pod novou omítkou schovaný pro další badatele. Je to velká škoda, domu by takovýto nález ohromně pomohl. Kdyby se alespoň nalezl snímek, na kterém by byla malba opravdu čitelná, tak by se chybějící zbytek restaurátorsky doplnil. Ale k tomu je potřeba najít fotku. Není možné si vymýšlet,“ uzavírá Eva Volfová.

Markéta Hartlová