Coombal je i přehlídkou regionálních kapel. Příjemným překvapením byli rakovničtí Manon Meurt, jejichž stylem muziky je shoegaze (muzikanti jakoby hledí na špičky svých bot). I když MM šetří s verbální komunikaci, jejich hudba překypuje naléhavostí a energií.

Coombal opět s vtipem a hudebními novinkami

Obě scény fungovaly na 100%

LUŽNÁ. Po letošním Coombalu si pořadatelé mohou po zásluze vydechnout. Ukázalo se, že lety prověřovaný formát festivalu vykrystalizoval v podobu, se kterou není potřeba v nejbližších letech příliš hýbat. Zbývá jen prosit Nejvyššího, aby počasí vyšlo za rok stejně dobře jako letos.

Uprostřed zeleně luženského „mlatu“, přivítal Coombal stovky příznivců rockové a alternativní muziky. Za pouhých 190 korun (na místě 290) jí mohli konzumovat celých dvanáct hodin. Celkem šestnáct kapel s přívlastky trash-rock n´roll, crossover-funk, hardcore-elektronika, shoegaze... předznamenávalo už z plakátů, že na své si přijdou všichni. A přišli.

Světlý okamžik

Ortodoxní „kumbáláci“ s nostalgií vzpomínají na první „kníratý“ festival na hřišti v Petrovicích. Vznikl z nadšení, jen se spřátelenými regionálními kapelami a bez partnerů pokrývající částečné břímě nákladů. Po roční odmlce se odstěhoval do Lužné a tady (krom intermezza na rakovnickém koupališti v roce 2012) zůstává dodnes.

„Do Coombalu na Tyršáku jsme šli s větším nasazením, rozpočtem i rizikem. Z hlavních kapel jsme pozvali Tata Bojs. Znamenalo to velké náklady na zvuk, stage i techniku. Ekonomicky to dopadlo špatně. Bylo jasné, že tudy cesta nevede,“ vzpomíná dnes už s úsměvem Michal Ortcykr.

Pakliže pokus udělat z Coombalu velký festival nevyšel, měl Tyršák přeci jen světlý okamžik: doplnil pořadatelský triumvirát o kamarády Ondřeje Kinkora a Petra Šmidrkala. „Od začátku nám s webovkami pomáhá Gabriel Pleska a s grafikou a designem Marek Černý.“

Coombal je už těžko představitelný bez moderátora Marka Bradáče. Svérázným pojetím průvodního slova konvenoval i letošnímu stylu festivalu, kterým byly filmové gangsterky 80. a 90 let. „To si sedlo a funguje to. Marek je profík, který se umí připravit,“ chválí Ortcykr.

Trochu překvapení

Z pohledu nezaujatého pozorovatele dnes Coombal působí jako klidný a veselý podnik, který se usadil a hlavně: za „málo peněz nabízí hodně muziky“. Napomohly tomu dvě pódia i profesionální občerstvovací zázemí včetně koutku pro děti, o který se stará Domov Ráček. Podle Michala Ortcykra navázali na úspěch loňského ročníku.

„Letos se navíc na obou pódiích hrála naprosto vyrovnaná muzika, která se lišila jen v žánrech. Naše očekávání předčili oba headlineři Fast Food Orchestra i Hentai Corporation. Byli jsme trošku nervózní, jak je lidé přijmou, ale povedlo se. V jednu chvíli se obě vystoupení časově překrývala, ale obě scény fungovaly na sto procent,“ pochvaluje Ortcykr.

Současně tím naznačuje cestu, ze které Coombal už nehodlá sestoupit. A sice, že každým rokem pořadatelé představí kapely, které už prokázaly svoje kvality, ale návštěvník Coombalu je slyší poprvé. „Mám dobrý pocit z toho, že přesně tohle od nás lidé očekávají. Že důvěřují naší dramaturgii a rádi se nechají překvapit,“ soudí Michal Ortcykr.

Když se zeptáte, jestli kromě toho má do dalších let Coombal ještě přeci jen pod pokličkou nějaké další ambice, odpoví vám větou, která se už při prvním ročníku stala přívlastkem festivalu. „Jsme přece jediný kníratý festival na světě.“ Nehledejte za tím nic jiného, než abyste se za rok nechali zase něčím překvapit.

Sláva Vaic