Reentko Dirks a Daniel Wirtz čili Duo Dirks a Wirtz.
Dvanácté kytarové kurzy s téměř padesátkou účastníků
Kurzy mají své jméno i v zahraničí
KŘIVOKLÁT. Není to tak dávno, co jsem psala, že se blíží již dvanácté kytarové kurzy Open guitar festival a dnes jsou již více než týden za námi. Již tradičně se uskutečnily na hradě Křivoklátě, i když jejich organizace nebyla letos právě snadná. „Vzhledem k výměně zdejšího kastelána, která trvala poměrně dlouho, jsme zpočátku neměli s kým jednat. První setkání s novým kastelánem proběhlo až v průběhu března, takže jsme do té doby drželi hráče bez smluv. Nemohli jsme je zavázat, když jsme nevěděli, zda se kurzy budou konat nebo ne. Obávali jsme se, že když je děláme na poslední chvíli – přestože jsme dramaturgicky měli všechno připravené – nebude tu dost účastníků, a to i s ohledem na fakt, že v průběhu zhruba dvou měsíců se podobné akce konají i v Brně, Mikulově či v Kutné Hoře. Přesto tu letos máme úplně nejvíc hráčů,“ říká jeden z organizátorů a zakladatelů festivalu Vilém Žák. „K našemu velkému a příjemnému překvapení jsme během tří týdnů, kdy jsme informaci o konání kurzů vyvěsili na stránky, měli dvacet lidí a nakonec jich tu je téměř padesát. Kurzy už opravdu mají své jméno, jsou tu i účastníci z Polska, Maďarska a ze Slovenska,“ pokračuje.
Pět desítek frekventantů je podle něho maximum, větší množství už by se prý nedalo technicky zvládnout. Už dnes probíhá vyučování paralelně ve dvou učebnách. A Vilém Žák kvituje, že prostory, které kytaristé využívají, se rok od roku vylepšují díky investicím správy hradu. Ale i přesto mají učebny i hrad své limity, takže organizátoři ani v budoucnu nechtějí limitní padesátku překročit.
Program kurzů však není určen pouze mladým kytaristům. Jejich koncertní část je určena i široké hudební veřejnosti. Tentokrát nebyla – jako v předchozích letech – tematicky nijak omezena, takže programová skladba koncertů byla velmi pestrá. Ve čtvrtek ji zahájil Štěpán Rak. Pátek a sobota patřily tradičně dvojkoncertům a neděle koncertu absolventů. Jeden ze svých posledních koncertů tu v pátek odehrál Tilman Hoppstock, který se pomalu chystá ukončit svou aktivní koncertní dráhu. „To je pro nás velká čest a jeho koncert byl opravdu nádherný,“ komentuje Vilém Žák. „Nechci srovnávat, ale když si vezmu, jak včera hrál Štěpán Rak a dnes Tilman, musím konstatovat, že jejich hra je o něčem úplně jiném. Pokud to přeženu, Štěpán Rak je „dřevorubec“ a Tilman řezbář, který dělá nejjemnější filigránskou práci. Pochopitelně oba koncerty byly nádherné, ale každý úplně jinak,“ dodává.
Druhé páteční vystoupení podle jeho slov možná nejlépe vystihuje věta, kterou vyslovil zvukař Zbyněk Mištera při zvukové zkoušce Dua Dirks a Wirtz: „Hledal jsem, kde jsou ostatní hráči, protože jejich hudba je tak barevná, že jsem si v první chvíli říkal, kde jsou další.“ Sobota pak patřila manželům Hronovým, kteří zahráli starou barokní hudbu, a Johnu Millsovi, továrnímu hráči firmy Ramirez, který hrál především starou hudbu.
Stejně jako v předchozích ročnících tu i letos předváděli kytaráři své nástroje a nechyběly ani přednášky. „Milan Zelenka přivezl nahrávky z Českého rozhlasu a vyprávěl o zlaté éře české kytary z padesátých a šedesátých let. Tehdy byl světovou hvězdou a sbíral významná ocenění. Řada lidí i z řad kantorů byla překvapena, jaká muzika, o níž se dnes v podstatě moc neví a nehraje se v médiích, se tu dělala. Takto se kurzy snažíme posunout nejenom do roviny praktické, hráčské a interpretační, ale poslední dva roky vkládáme i přednášky vyloženě muzikologické, protože interpret může dobře zahrát skladbu jen v případě, že jí rozumí, a ví, z jakého je období a v jakých souvislostech vznikala,“ uzavírá Vilém Žák.
Lenka Pelcová
