Nová expozice sklízí značný zájem návštěvníků.

Rakovnické muzeum do nové sezony s novou stálou expozicí

Bitva 1620 slovem, obrazem i zvukem

RAKOVNÍK. Dobová hudba v podání flétnového souboru Capriccio rakovnické ZUŠ a ohňová show plzeňské taneční skupiny Equet zahájily ve čtvrtek 7. května slavnostní otevření nové stále expozice Bitva u Rakovníka 1620. Její příprava trvala několik let a byla dílem mnoha lidí. Je pojata moderně a tak, aby zaujala všechny věkové kategorie. Její dominantou je model bojiště, ale návštěvníky na první pohled upoutají i tmavé stěny s texty a mnoha vyobrazeními.

Z návštěvnického hlediska je nejzajímavější model bojiště, který zachycuje postavení vojsk těsně před jejich odchodem na Bílou horu. Je na něm dokonce vidět, jak už zadní voje odcházejí směrem na Lišany a pak dále na Prahu.„Vznikl podle vizualizací, které jsme zpracovali na základě našich šestiletých průzkumů ve spolupráci s doktorem Hrnčiříkem. Kromě toho, že je na modelu krásně vytvarovaný terén, je na něm dobře vidět, jak napjatá situace tu byla ve dnech 27. 10. – 6.  11. 1620 a ne nepodobná pozdější situaci na Bílé hoře. V obou případech mělo královské vojsko výhodnou polohu i rozhled do kraje a císařsko-ligistické vojsko muselo do kopce. Ale i přesto se mu podařilo dostat k nepříteli ze západu i ze severu a sevřít královské vojsko v kleštích,“ popisuje archeoložka muzea Kateřina Blažková situaci.

Největším oříškem prý nebylo ani tak postavení vojsk, protože to archeologové a historici znají z průzkumů i díky interpretaci dobové rytiny z Troilyho Sborníku letáků. Problémem byla podoba, rozloha a struktura polního tábora, který se dá očekávat v pozicích za palebnými postaveními. „Na modelu jsme jej naznačili několika desítkami malých stanů. Musíme si však uvědomit, že ty prostí vojáci neměli. Ale nebyli jsme schopni dostat je do modelu jako postavy, proto jsme rozlohu tábora naznačili stany. Nejkrásnější je pro mě na modelu jeho živost provedení, které se kolegyni Přistoupilové podařilo tak maximálně, že tam i hoří kostel sv. Jiljí a kouří se z děl. Velmi pěkný je i dobový Rakovník,“ pokračuje.

Badatele či zájemce o historická témata možná více než model zaujmou archeologické nálezy ve dvou vitrínách. Pocházejí jednak ze starších výzkumů, ale i z pozdějších systematických průzkumů především v útočné zóně Bendovky. „Artefakty jsou i z dílčích průzkumů lesa, kde předpokládáme tábor. Útočná zóna přináší především kule, formičky na jejich lití a zlomky zbraní. Prostory olešenských lesů pak především osobní drobnosti – přezky, knoflíky, jehly, opaskové spony, figurky či krásné plakety. K nálezům patří i soubor stříbrných mincí, který ukazuje na národnostní rozložení armád. Mezi čtyřmi desítkami mincí se nachází jen čtyři české ražby z kutnohorské mincovny. Je na nich patrné, že tehdejší stříbrné pražské groše, které byly v oběhu přes sto let, jsou stále kvalitní.“

Lákadlem a možná nejen pro teenagery je dotykový listovací monitor, kde si každý může bitvu u Rakovníka nastudovat podrobněji. Pokud má zájem, je tu k vidění i fotodokumentace, mapy, plány, vizualizace i novinka – lidarové snímky (3D snímek digitálního povrchu terénu). Jako doplnění atmosféry je v expozici i řada audiovizuálních prvků – zvuky bitvy s výstřely, ržáním koní, povely velitelů. Promítají se zde i dobové rytiny a muzejníci využili i dokumentární film, který natáčeli v roce 2010 při započetí výzkumů, popisující metody průzkumu.

„Celá expozice je postavena tak, že je kdykoli možné ji doplňovat, aktualizovat a obměňovat. Texty na stěnách jsou v podstatě úvodem, aby se návštěvník dozvěděl, co k této bitvě vedlo, odkud vojska přicházela, v jaké náladě a proč. Samotnou bitvu si pak člověk může nastudovat v listovacím monitoru,“ uzavírá Kateřina Blažková.

Lenka Pelcová