Pavlíkovská rozhledna prý připomíná houbu hadovku smrdutou. Skoro všichni se ale shodnou, že je nádhernou stavbou a stojí na dobrém místě.

Pavlíkovskou rozhlednu pozdravil i Jiří Anderle

Symbol života pěti generací

PAVLÍKOV. V posledních letech vyrůstaly spíš uměle. Jako vedlejší produkt potřeb mobilních operátorů. Když si na ně veřejnost nenašla cestu, mnohé se uzavřely a zůstal jen stožár s vysílačem.

Dá se odhadnout, že Pavlíkovská rozhledna bude mít jiný osud. Navázala na tradici svých předchůdkyň z konce 19. století, kdy turistický ruch zažíval nebývalý rozmach. Žádnou techniku na jejím temeni nenajdete. Vznikla kvůli odvěké touze člověka, alespoň na chvíli mít křídla a rozlétnout se po kraji jako pták. Turistům dává i dobrý důvod, proč si vyšlápnout po nové cyklostezce z Rakovníka až do Pavlíkova – městyse, který jí dal jméno. A pak dál na Seneckou horu, kde se nedaleko kóty 506 metrů n. m. tyčí.

Slavnostní otevření Pavlíkovské rozhledny se těšilo nebývalé pozornosti příchozích. Snad i proto, že v sobotu 2. května seslal na zem patron rozhleden (nějaký musí být) viditelnost, kam až oko dohlédne.

Ke vzácným hostům, kteří se na realizaci „železodřevěné“ krasavice na betonovém podstavci podíleli, patřil i v Pavlíkově host z nejmilejších – grafik a malíř Jiří Anderle. Rozhlasovým pásmem „Láska za lásku“ zviditelňuje svoji rodnou obec daleko víc než dvaadvacet metrů vysoká vyhlídková věž. Možná i proto mu starosta a Miroslav Truxa před zahájením s laskavostí prominul malé zdržení.

„Odpusťte, musel jsem se podívat do lesa, kam jsme jako kluci rádi chodívali,“ omlouval se publiku věhlasný výtvarník. Po proslovech hostů: mezi kterými nechyběli zástupci kraje (Jan Horčička a Karel Filip), autor stavby architekt Eugen Točík, zástupci dodavatele INGENIA Dřevostavby a zástupce regionálního operačního programu Michal Kýzl (muž, který na rozhlednu „sehnal“ částku 5,7 milionu korun), se s napětím očekávalo, jak zbrusu novou stavbu ohodnotí právě Jiří Anderle.

Výtvarník přiznal, že prožívá něco, s čím jako většina příchozích vůbec nepočítal a je přesvědčen, že na tuto chvíli nikdo z nich nezapomene: „Jak jsme stáli 2. května roku 2015 u nové rozhledny, na kterou jsem nesmírně hrdý, protože je nádherná. Rozhledno, ahoj! Já bych ti přál, aby všichni, kdo na tebe vystoupají, viděli jenom krásné věci, které člověka nezraňují, které mu dávají sílu, že může vystoupat co nejvýš, až do oblak, do vysněného ráje.“

Jiří Anderle je rád, že rozhledna vyrostla vedle lesa, který byl pro něj v klukovských letech osudový, protože jsem sem chodíval na borůvky a zažíval sváteční okamžiky. Podle něj je rozhledna i zřetězením generací. „Když si uvědomím, že do toho lesa už chodívala moje babička, která se narodila roku 1881, pak moje maminka narozená roku 1911, já, který se narodil roku 1936, to je už třetí generace a ještě další dvě generace po nás, tak ta rozhledna je takovým symbolem života pěti generací,“ uvedl Jiří Anderle a vyjádřil obdiv všem, kteří se na realizaci rozhledny podíleli.

Pak už kroky nedočkavých návštěvníků směrovali na ochoz vyhlídkové věže. Mezi nimi jsme zastihli i tvář senátorky Zdeňky Hamousové. Ta byla překvapena množstvím příchozích. K rozhlednám má velice kladný vztah: „Ten nadhled nahoře nutí trošku se usadit a zamyslet se nad naším žitím. Člověk si tu uvědomí, co je důležité a co méně podstatné.“ Rozhledna podle ní konvenuje s počínáním samotného starosty Pavlíkova Miroslava Truxy. „Díky němu má Pavlíkov našlápnuto. Mají to zkrátka s nadhledem,“ pochválila vedení městyse Zdeňka Hamousová.

Sláva Vaic