Už pětiletý pes je podle lidí starý

RAKOVNÍK. „Neodvracej tvář jen proto, že mám šedivý čumáček,“ takové heslo má kampaň, která se snaží upozornit na to, že i psí senioři z útulků si zaslouží pozornost a šanci prožít své poslední roky či měsíce doma a ne v kotci. Podobné „šedivé čumáčky“ najdete ve všech útulcích, ten rakovnický není výjimkou. Momentálně tu čeká na nového pána deset psích seniorů.

„Bohužel je hranice, kdy už lidé považují psa za starého, dost nízko, a to u věku pěti let. Doby se totiž změnily. Dnes si lidé psy polidšťují, s každou ďupkou, které by si dříve nikdo nevšiml a ona by se za pár dní sama zahojila, běží k veterináři a stojí to peníze. Lidé nechtějí psy starší pěti let, protože si myslí, že na ně budou zvýšené veterinární náklady. To je alfa a omega celé věci,“ říká majitelka rakovnického útulku Hana Březinová s tím, že podobné obavy jsou ve většině případů zbytečné. Zdravotní problém, který vyžaduje častou docházku na veterinu, totiž může mít i mladý pes.

Další věc, kterou lidé často uvádějí jako důvod, proč mají zájem jen o psy do pěti let, je, že ty starší nepovažují za vychovatelné. „Jenže ani to není tak docela pravda. Pokud je pes mizera, protože nebyl dobře socializovaný a nedostalo se mu do nějakých čtyř nebo pěti měsíců správné výchovy, je jedno, jestli mu je rok, pět nebo deset let. Jeho výchova už bude stejně váznout, tedy pokud se mu člověk nebude dostatečně věnovat. Samozřejmě jde snáze vycvičit ročního psa než pětiletého, ale vždy je základem to, že mu majitel musí věnovat čas. Spousta lidí totiž žije v domnění, že když si přivedou ročního psa a vypustí ho na zahradu, nějak se vychová sám. Kdežto ten starší už má takové návyky, že to nepůjde. Zapomínají při tom, že výchova psa záleží na jeho pánovi,“ vysvětluje Hana Březinová.

Věk by u útulkářů neměl být brán jako handicap. Malí voříšci se bez obtíží dožívají i patnácti let, takže o pětiletém psu se rozhodně nedá říci, že je vetchým stařečkem. Všichni psí „senioři“ z rakovnického útulku jsou aktivní, zdraví a očkovaní, proto je smutné, že u lidí nemají velké šance. I když jim v útulku relativně nic neschází, mají stálou společnost, protože žijí ve smečce se svými vrstevníky a Březinovi jim věnují stejnou pozornost jako ostatním, zaslouží si mít svůj domov a pána jen pro sebe. „Je nám líto, když tu pes, který je bezproblémový a byl by někomu skvělým parťákem, zůstává jen proto, že má své roky. Takový psí senior je vděčný, že může u někoho žít, že ho někdo pohladí. Neměl by umřít v útulku. Když bude mít kolem sebe svoji rodinu, tak si to do poslední chvíle užije, kdežto tady zchátrá,“ říká majitelka a jako jeden z dobrých příkladů uvádí příběh z letošního roku, kdy se do útulku dostal starý jorkšír.

„Už byl opravdu hodně starý, neměl skoro žádné zuby, byl smutný, nekomunikoval a kousal. Nabízeli jsme ho na webových stránkách a projevila o něj zájem paní, které nic z toho nevadilo. Odvezla si ho a on byl tak šťastný, že z něj byl rázem jiný pes. Komunikativní, do týdne do rodiny zapadl a spal s nimi v posteli. Bohužel asi po dvou měsících zemřel, zřejmě ho ranila mrtvička, ale je úžasné, že se mu to povedlo. Že si poslední dva měsíce opravdu užil, spal zase u někoho v posteli a měl domov. To bychom moc přáli všem našim staříkům,“ vypráví majitelka útulku.

A kteří to jsou? Tak například Baloun, což je labrador, který je v útulku nejdéle. Nadevše miluje jídlo. „Jemu je vlastně jedno, kde leží nebo sedí, hlavně když se může těšit na jídlo. Máme podezření, že má v hlavě druhý žaludek,“ směje se Hana Březinová. Nebo zhruba osmiletá fena jezevčíka, která je v útulku hodně smutná, a několik psů po zemřelém majiteli.

Markéta Hartlová

« Zpět

Katalog služeb

Zobrazit celý katalog