Sbor Berušky a Barušky s varhaníkem Čestmírem Potočkem při zpívání v mutějovickém kostele sv. Václava.

Vše začalo setkáním chmelových brigádníků po 40 letech

Mutějovické varhany ožívají

MUTĚJOVICE. Za koncerty mutějovického pěveckého sboru Berušky a Barušky v kostelech, při nichž ho na varhany doprovází Čestmír Potoček, se ukrývá velmi zajímavý příběh. Příběh, který by nebyl, nebýt toho, že do chmelařských vesnic v minulosti jezdívaly na brigády stovky studentů. A jedním z nich byl právě Čestmír Potoček z Prahy.

„Je to už přes čtyřicet let, co jsme sem jezdili se školou na chmele. Byli jsme studenti Střední všeobecně vzdělávací školy Nad Turbovou 100 v Praze. Poprvé, to nám bylo patnáct, jsme byli ve Lhotě pod Džbánem, od druhého ročníku už jsme jezdili do Mutějovic. A bylo to úžasné. Skoro pod každým stromem tu někdo na něco hrál, my kluci jsme samozřejmě věděli, ve kterém domě bydlí děvčata,“ směje se Čestmír Potoček.

Jednou se přihodilo, že chmelovou partu s kytarami oslovil místní farář. „Požádal nás, když umím hrát na klavír, jestli bychom nezahráli rytmickou mši a přinesl nám na ni noty. Tehdy se drtivá většina z nás poprvé setkala s bohoslužbou. Nejprve jsme nevěděli, kdy a co začít zpívat, ale postupně jsme se to naučili a v průběhu let zdokonalovali,“ vypráví. Jeho chmelové hudební těleso tak nakonec hrálo rytmickou mši nejen v kostele v Mutějovicích, ale i okolních vesnicích.

„Bylo to velice srdečné a krásné období. Bylo nás pět, tři děvčata a dva kluci, přičemž děvčata hudbu nějak přirozeně cítila, nikdy si nemusela nic psát a trojhlasy zpívala naprosto bezprostředně. Jedna z nich byla napůl Italka, takže jsme zpívali i italské písničky. Ze chmelů máme spoustu krásných zážitků, já osobně jsem tu byl na brigádě jedenáctkrát,“ říká. Čtyřicet let poté se jedna z kamarádek rozhodla, že v Mutějovicích uspořádá vzpomínkové setkání na chmelové brigády a že by bylo hezké si znovu zazpívat s varhanami v kostele.

„Nejdřív jsem nechtěl. Říkal jsem, že už mám svoje hraní dávno za sebou a nebudu se nic učit. Ale kamarádka Daniela tak dlouho naléhala, až jsem pochopil, že nebude zbytí. Dala setkání dohromady a sešlo se nás tu pětatřicet. Chtěli jsme si znovu zazpívat písničky, které jsme tehdy zpívali, ale už nebylo s kým, protože naše zpěvačky ani zpěváci se nedostavili,“ popisuje. Ale náhoda chtěla, že se v Mutějovicích setkal s místními sboristkami.

Kostelnicí mutějovického svatostánku je totiž Jana Koláčková, jež je členkou sboru Berušky a Barušky. A protože sbor byl ochotný se repertoár někdejší chmelové party naučit, dali se dohromady. Společně nastudovali opět rytmickou mši a poprvé ji uvedli při loňské bohoslužbě na sv. Václava. Vzniklo z ní i CD. „V Mutějovicích se dělává mše v neděli, ale pan páter byl tak hodný, že ji přeložil na sobotu a sloužil svatováclavskou mši v Mutějovicích, i když měl původně v úmyslu jet na svátek jinam,“ říká Čestmír Potoček.

Setkáním chmelových přátel po čtyřiceti letech ale příběh neskončil. „Díky tomuto milému proudu, který mě zase vtáhl k hudbě, se znovu učím hrát. A jak se tak učím, zjišťuji, že bych potřeboval ještě dalších dvacet let, abych to zvládl. Se sbormistryní Janou Melčovou jsme se spřátelili, takže se sborem od té doby spolupracujeme a zkoušíme. Jsou stále lepší a lepší. A kromě toho se snažím dát dohromady varhany, které jsou ve velmi špatném stavu. Někdy před třinácti lety se v kostele dělala velká oprava. Při té příležitosti byly některé poškozené píšťaly vyměněny a také bylo zabudováno vzduchové čerpadlo, takže už není potřeba šlapat měch, varhany ale mají stále velké nedostatky. Když mám čas, jezdím sem a snažím se dát to nejnutnější dohromady. Byl špatný hrací stůl, pedálové spojky... Je to tak zestárlé, že co je uvnitř kovové, se pomalu rozpadá,“ popisuje. Místo chmelů tak dnes do Mutějovic jezdí renovovat varhany, v kostele už má dokonce i montérky. Jezdí vlakem a opravené součásti nástroje vozí v krosně. „A říkám si, že až jednou krosnu neunesu, bude to znamení, že už mám přestat jezdit.“

Markéta Hartlová