Vyrabovaný krov jedné z hospodářských staveb. V pozadí špýchar, v němž už zřejmě najdete jen holé stěny a krov.

Místo rekonstrukce se památka stala obětí rabování

Nejdřív zmizelo železo, pak dřevo

HŘEBEČNÍKY. Památkově chráněný hospodářský dvůr ve Hřebečníkách postihlo to nejhorší, co mohlo. Posloužil jako snadná zásobárna historického dřeva, za které se údajně v zahraničí platí velké peníze. Podobně zničených památek je v republice spousta. Rakovnický odbor památkové péče podal v úterý trestní oznámení na neznámého pachatele. Případem se nyní zabývá policie. Škody na tesařských konstrukcích z 18. a 19. století jsou však nevratné.

Vztek a stesk, takové pocity vás provázejí při pohledu na hospodářské stavby bez střechy, na zbytky trámů, které se ke zpeněžení nehodily, nebo k nimž se muži s pilami kvůli nakupené slámě nedostali. Že tu rozhodně nejde o probíhající rekonstrukci střechy, je na první pohled zřejmé. Tohle je výsledek rabování. Však se také pachatelé snažili, aby žádné zvědavé oči nespatřily, co se uvnitř dvora odehrává. Dvoje vjezdová vrata jsou zakryta modrými plachtami a dávají tušit, že stejnému zvěrstvu neunikl ani vzácný špýchar. Ten sice střechu má, ale nikdo neví, jak velká část trámů zmizela. Dovnitř nebyli vpuštěni ani kompetentní úředníci. Zřejmě by je čekal žalostný pohled na holé obvodové zdivo a vysoký průhled až do krovu.

Přitom se ještě před několika měsíci zdálo, že se blíží záchrana opuštěného dvora. „Začalo to někdy koncem prázdnin. Přijel se nám představit nový majitel s tím, že bude areál rekonstruovat. Divné bylo už to, že na moje otázky, co s ním potom plánuje dělat, vůbec nereagoval a pořád jen mluvil o tom, že bude rekonstruovat. Potom bylo první, co udělali, že dali na vrata plachty a začali vyřezávat veškeré železo, které tam našli. Dokonce jim stálo za to i vybagrovat nádrž na naftu a velkou váhu, na níž se najíždělo s úrodou, které tam byly z doby JZD. To by se ještě v celku dalo považovat za vyklízení,“ říká starosta Hřebečníků Bohuslav Řezníček.

Měsíc byl v areálu klid, pak se starostovi ozval majitel s tím, že začnou opravovat střechy. Pracovní parta sice do dvora skutečně najela, jenže rozhodně ne se záměrem opravovat. Podle místních se zhruba čtrnáct dní ze špýcharu ozývalo řezání pil a zvuky vytrhávání prken. Ze staveb stojících podél silnice začaly mizet tašky. „Házeli je rovnou dovnitř na půdu. Bylo vidět, že krovy jsou v dobrém stavu. Kdyby někdo chtěl střechu skutečně opravit, stačilo by vyměnit pár trámů a dát nové latě. Řekl bych, že tak ze tří čtvrtin bylo dřevo zachovalé. Všechno, co bylo zdravé, vyřezali. Tu část krovu, která byla propadlá a shnilá, na místě nechali,“ popisuje starosta. Pak přijely dva kamiony a vše odvezly.

Rabování uniklo jen poškozené dřevo.

„Stavební úřad i památkáři to řešili, jenže naše zákony jsou strašně bezzubé. Než se něco udělalo, bylo po všem. Když tu byli úředníci na kontrole, dovnitř se nedostali, a když probíhalo řízení vyvolané stavebním úřadem, majitel nepřijel, poslal někoho jiného, který nic nevěděl,“ říká Bohuslav Řezníček. Obec osud dvora mrzí o to víc, že se ho sama před několika lety snažila získat do vlastnictví a začít opravovat. Kolem roku 2000 se totiž hospodářský dvůr ocitl v dražbě.

„Prodej majetku řešil likvidátor. Hřebečnický dvůr byl v balíku dražených nemovitostí, v němž byly i pozemky na katastrech jiných okolních obcí a další nemovitosti. My jsme usilovali o to, aby dvůr z celkového balíku vyjmuli a prodali ho obci. Jenže likvidátor nám řekl, že musí jít do dražby. Tak jsme se zúčastnili dražby. Na zastupitelstvu se projednalo, že půjdeme maximálně do částky 250 tisíc korun. Vyvolávací cena byla 200 tisíc. Jenže na dražbu přijel chlápek s kufříkem a přeplatil nás,“ říká starosta.

Majitel, který dvůr v dražbě získal, s ním nic nedělal. Stejně jako ten následující, který přišel se vzletnou myšlenkou vybudování domova důchodců. „Nakonec to dopadlo, jak to dopadlo. Mrzí mě, že dvůr přežil tolik let a teď narazil na takové loupežníky. Počítám, že zima ukáže, jestli je poničený i krov špýcharu. Jakmile na střechu napadá sníh, uvidíme, jestli jeho tíhu udrží. Teď nastane papírová válka mezi úřady. Jenže ať skončí jakkoli, stejně stavby zůstanou, jak jsou. Budou postupně padat a na návsi nám zůstanou zříceniny,“ uzavírá Bohuslav Řezníček.

Markéta Hartlová