Dokument Slepý ved(l)e slepého bude mít i prodlouženou verzi
Film má stříbro z mezinárodní soutěže
RAKOVNÍK. Svůj první dokumentární film, který letos natočil jako maturitní práci na Střední průmyslové škole sdělovací techniky v Praze, nazval Tomáš Hubáček ze Žďár Slepý ved(l)e slepého. Věnuje se v něm životu nevidomých. Nejenže s ním Tomáš a jeho spolupracovníci s přehledem uspěli u maturitní komise, ale také s ním zabodovali na soutěži Rychnovská osmička.
„Na střední škole, kterou jsem letos absolvoval, je součástí maturitní zkoušky natočení animovaného nebo dokumentárního filmu. Film musí mít deset minut čistého záznamu plus titulky. Když chceš do deseti minut dostat všechno, co chceš pojmout, je to hodně těžké. O tématu jsme se rozhodovali až ve chvíli, kdy jsme se rozdělili do pracovních skupin,“ říká Tomáš Hubáček, na kterého padla v rámci tvůrčího týmu role režiséra. Námět měl v hlavě už delší dobu. Jeho bratr Jiří je totiž nevidomý, proto měl chuť ukázat divákům, že i s bílou holí se dá žít plnohodnotný život.
„Téma se všem z našeho čtyřčlenného týmu líbilo a přistoupili na něj. Od Jirky vím, že se lidé na nevidomé často dívají ze sentimentálního pohledu jako na chudáky, kteří potřebují pomoc. Film jde proti tomuto proudu. Ukazuje nevidomé jako normální lidi a plnohodnotné členy naší společnosti. Mají v sobě obrovskou energii a chuť něco dělat. Díky bráchovi jsem měl už předem jasno, na jaká témata se chci zaměřit a co by bylo zajímavé natočit. I všechny lidi, které máme před kamerou, jsem předtím znal,“ vysvětluje Tomáš. Nevidomých, o nichž by rád natočil, bylo mnohem víc, ale obsáhnout všechny pochopitelně v deseti minutách nešlo.
„Čistého materiálu, který se dá do filmu použít, máme hodinu a půl. Když jsme udělali první nástřel, vyšlo nám to na 32 minut. Pak už jsme jen osekávali a osekávali. Některé záběry bylo těžké oželet. Stříhání není snadná práce, člověk musí myslet i na návaznost a oslí můstky. Ty se nám ve filmu podařilo udržet mluveným slovem, které je hlavní spojnicí. Namluvil ho můj brácha,“ říká režisér. Vedle rozhovorů s nevidomými a lidmi, již s nimi v různých oblastech pracují, je film zpestřen i o hrané scénky. Ty formou nadsázky ukazují některé reálné situace, s nimiž se nevidomí musejí potýkat. Například urputnou snahu některých lidí je za každou cenu převést přes silnici.
„Tématu jsme se chtěli věnovat trochu z nadhledu, scénkami jsme ho do filmu dostali. A musím říct, že jejich natáčení bylo nejtěžší. Například scénku, kdy kamarádka ukazuje, jak nepřevádět nevidomé, jsme točili asi šestnáctkrát. Přitom se u nás zastavila skupinka španělských turistů a sledovala, co provádíme. A dokonce se nám stalo, že jedna paní, která šla kolem, vyrvala kamarádce mého bratra z ruky a chtěla mu pomoct,“ směje se Tomáš Hubáček. Přiznává, že natáčení bylo vyčerpávající. Hlavně kvůli tomu, že museli dodržovat předem stanovené termíny. A nestačilo jen film natočit, museli mu vést webové stránky, natáčecí a produkční plán, sepisovat smlouvy o natáčení, vytvořit DVD s přebalem... Tedy vše jako při skutečné filmové tvorbě. Dokument navíc museli i otitulkovat českými a anglickými titulky.
„My jsme ho ještě celý v nadsázce otitulkovali Braillovým písmem. Film jsme pak promítli před maturitní komisí a každý z nás měl obhajobu své části práce. Hodnocení jsme měli vynikající,“ říká Tomáš. Slepý ved(l)e slepého nakonec odborný vedoucí práce přihlásil na Rychnovskou osmičku, což je mezinárodní soutěž amatérských filmů. A film uspěl i zde, získal stříbro v kategorii školních filmů a tím zároveň i nominaci na další festivaly. Tvůrci mají v plánu ještě vytvořit delší, zhruba dvacetiminutovou, verzi určenou pro veřejná promítání.
Markéta Hartlová
