Opravená kaple.

Historii kaple dosud ukrývá švabachem psaná kronika

Z jedné z lip je socha Marie

DĚKOV / vlkov. Od vědomí místa ke kořenům. Tak pojmenovali Děkovští projekt, který měl mimo jiné pomoci seznámit místní s historií obce a vyrovnat se s ní. Děkov, Vlkov a Nová Ves jsou vesnice, které po válce utrpěly odsunem německého obyvatelstva. Většina domů zůstala prázdných a obce desítky let hledaly novou identitu. S vyhnanými Němci odešly vzpomínky, příběhy a kus historie. Právě proto přišlo zastupitelstvo s projektem, který měl alespoň část minulosti znovu odhalit a zaznamenat pro příští generace. Podílelo se na něm i sdružení Antikomplex, které mimo jiné zkontaktovalo některé z německých rodáků a zaznamenalo jejich vzpomínky na ztracený domov. Ty pak posloužily jako jeden z pramenů pro vydání publikace o dějinách Děkova a rovněž se staly základem pro expozici na děkovské faře, jejíž oprava též patřila k cílům projektu.

I když není projekt Od vědomí místa ke kořenům ještě definitivně uzavřen (například není dokončena oprava fary a expozice v patře je dosud jen v provizorní podobě), většinu záměrů už se obci podařilo dotáhnout do konce. Proto za nimi udělala symbolickou tečku v podobě akce nazvané Děkovské putování. V sobotu 13. září se putovalo nejen do historie, ale také k opravené kapli u Vlkova, která je poslední ze zdejších drobných památek, jež se obci podařilo v posledních letech obnovit.

„S kaplí to nebylo jednoduché, doslova zanikala před očima. Byla sevřena čtyřmi lípami, které byly v minulosti vysazeny tak blízko, že v podstatě rostly ze základů stavby,“ popisuje Eva Volfová z Národního památkového ústavu. Bylo jasné, že přežijí buď lípy, nebo kaple. Nakonec v souboji zvítězila kaple. Navíc měla štěstí, že se její opravy ujali šikovní fachmani, před jejichž prací smekli i památkáři. „Fasáda už byla z větší části opadaná, přesto se firmě pana Roudenského z Jesenice podařilo vyčíst z jejích zbytků detaily a zopakovat je na nové fasádě,“ říká Eva Volfová, která na obnovu kaple odborně dohlížela a také navrhla podobu mříží, které vyrobili Proškovi ze Zbečna.

„Dodnes nevíme, kdy byla kaple postavena. Kronika se sice dochovala, ale je psána švabachem a dlouhý text dosud nikdo nepřeložil. Její historii spojujeme s Wallisy, kteří byli majiteli kolešovického panství a sídlili na zámku v Kolešovicích. Tuto cestu často využívali. Můžeme se tedy domnívat, že se na cestě v minulosti cosi událo a na paměť dané události byla kaple postavena. Ale mohlo to být úplně jinak,“ dodává památkářka.

Kaple je zasvěcena Panně Marii, jejíž sochu dnes také uvnitř najdete. Jejím autorem je přílepský řezbář Libor Daenemark a vyřezal ji z kmenu jedné z pokácených lip. „Když jsem kmen, z něhož vykukovaly zarostlé chmelniční dráty a který byl samý suk a plný vody, uviděl, obstoupila mě tichá hrůza. Proto byl můj první návrh na velice jednoduchou sochu. Ale po prvním říznutí jsem zjistil, že dřevo je vynikající. Návrh jsem předělal. Bylo mi líto dělat z tak nádherného dřeva jen něco jednoduchého. Původní socha se nedochovala a ani není známa její podoba. Nemohl jsem proto vyřezat kopii, ale musel jsem vymyslet, jak bude vypadat. Socha dostala pracovní název Marie ze Sudet. Pokusil jsem se vyřezat ustaranou ženu – matku, která se pokouší ochránit svoje dítě a utíká před zlem,“ vysvětluje Libor Daenemark.

On sám v Sudetech vyrostl, a sice v Krušných horách. „Je to kraj, který je jiný, má jiné barvy, vůně, atmosféru a počasí. Když jsem se dostal sem, zdálo se mi, že je tento kraj smutný a nebylo mi jasné proč. Vesnice tu byly hodně šedivé. Proto se mi líbí každá snaha o nápravu tohoto stavu,“ říká přílepský řezbář. Kapli požehnal farář Václav Kružík a zahrály u ní kapely Už jsme doma a Hradní duo.

Markéta Hartlová