Památkář Tomáš Kapsa popisuje v těsném prostoru radniční věže fungování hodinového stroje.

Prohlídka věže byl výborný nápad, návštěvníky lákala

Podle radnice můžete řídit hodinky

RAKOVNÍK. Navštívit místa, do nichž se člověk běžně nepodívá, je velmi lákavé. Potvrdilo se to loni, kdy byla mimořádně zpřístupněna dřevěná zvonice u kostela, i letos, kdy radnice o posvícení otevřela zájemcům svoji věž. Na její prohlídku se stály dlouhé fronty a vzhledem k tomu, že početnost skupin byla omezena na šest (po schodech ve věži se kvůli bezpečnosti mohlo chodit pouze po jednom), nedostalo se zdaleka na všechny zájemce. Vytrvali jen ti nejtrpělivější. Odměnou jim byla téměř dobrodružná cesta po úzkých schodech, žebřících a prkenných „lávkách“ bez zábradlí po rozlehlé půdě a nakonec to nejzajímavější – prohlídka hodinového stroje.

„Teď se nacházíme v nejužším radničním domě čp. 29, je to třetí dům od radnice. Radnici dnes tvoří čtyři čísla popisná. Samotná radnice má čp. 27. Čísla 28 až 30 jsou měšťanské domy, které k ní byly postupně připojeny. Nejstarší je čp. 28, které je zároveň nejstarším domem v Rakovníku. Povšimněte si barokního krovu, který stojí za pozornost. V čp. 28 žil v roce 1875 Zikmund Winter. Přízemí sloužilo obchodním účelům. Tam, kde dnes sídlí kanceláře správy majetku, jsou klenby a oblouky a je vidět, že to byl dříve otevřený prostor. Čp. 28 bylo k radnici připojeno až v 1. polovině 20. století,“ říká památkář Tomáš Kapsa, který byl průvodcem při prohlídce radniční věže.

Radnice zažila během své historie několik přestaveb a úprav. Původní gotická v roce 1733 shořela do základů. Při požáru byl zničen i první hodinový stroj. V letech 1734 až 1736 byla postavena nová barokní (ta současná). Ani té se však ohnivý živel nevyhnul. Požár v roce 1753 pro ni naštěstí nebyl tak tragický, byť při něm vyhořelo dalších šest měšťanských domů na náměstí. Zdi radnice ale tentokráte vydržely. Další pohroma přišla v devadesátých letech minulého století, kdy se začala vyklánět radniční věž, což způsobilo, že se uvnitř začaly trhat klenby. „Ale nebojte se, dnes už jsou věž i klenby stabilní,“ ujistil návštěvníky Tomáš Kapsa a vysvětlil, jak je věž staticky zajištěna. Poté již skupina zamířila přímo do úzkého prostoru věže.

„Hodinový stroj je dnes řízen elektronickou jednotkou, ale kyvadlo a krokové kolo jsou zachovány, mohou se kdykoli opět pověsit a uvést stroj do původního stavu. Tím, že stroj řídí elektronika, je naprosto přesný a automaticky přechází z letního času na zimní. Klidně si podle něj můžete řídit hodinky. Je řízený přes radiovysílač z Frankfurtu nad Mohanem. I když tu mluvím o hodinovém stroji, není to přesný termín, jsou to vlastně tři stroje. Dva z nich jsou bicí (čtvrťový a hodinový) a kdybychom je odpojili, přestaly by hodiny pouze bít, čas by měřily dále,“ popsal Tomáš Kapsa a pokusil se vysvětlit, jak hodiny fungují. Poté již mohli návštěvníci postupně jeden po druhém vystoupat až na vrchol věže a podívat se na ciferníky hodin. Cimbály zůstaly jejich zrakům ukryty, ty jsou uloženy až v lucerně věže a lezou k nim jen hasiči s lezeckým výcvikem.

„Jak jsou cimbály staré, nevíme, ale s tímto hodinovým strojem, který byl instalován ve dvacátých letech, už odbily 14,5milionkrát. Hodinové stroje tu byly postupně čtyři. První do ničivého požáru v roce 1733, druhý od roku 1754 do 1801, třetí od 1801 do dvacátých let,“ dodal Tomáš Kapsa. Zpřístupnění věže bylo nápadem tajemnice a mluvčí radnice. Loni o posvícení už město pořádalo prohlídku radniční budovy.

Markéta Hartlová