Jindra Koníř doprovázel Lenku Filipovou větší část koncertu.

Rakovnické posvícení ukončil koncert Lenky Filipové

Zamilovaná i klasika zaplnila KC

RAKOVNÍK. Závěr rakovnického posvícení, který je organizačně na rakovnickém KC, se letos skutečně podařil. Do sálu zavítala možná poprvé v historii Lenka Filipová. „Když jsem přijížděla do Rakovníka, přemýšlela jsem, kdy jsem tu byla naposledy, bude to už dlouho,“ vzpomínala v úvodu, ale pravděpodobně ji vypadl koncert v Tylově divadle, který se tu uskutečnil poměrně nedávno.

Nepřijela sama, doprovázeli ji dva hosté – klavírista, aranžér a skladatel Jindra Koníř a hráč na keltskou harfu, rodák z Anglie Sean Barry. Zavítali s pořadem Concertino, který je složen z písniček, jež jsou s Lenkou Filipovou neodmyslitelně spojeny a jí prý přirostly k srdci, z klasických skladeb a pochopitelně i keltských balad.

Už první píseň koncertu Zamilovaná, kterou dala částečně ve francouzštině, předznamenala, že příliš neznámých skladeb během večera nezazní. Další skladbou byla nadčasová Quo Vadis, kterou pro ni napsal skladatel Karel Svoboda. Písní Prý se tomu říká láska uzavřela blok skladeb na rozehřátí. Po něm si Lenka Filipová vyměnila kytaru a podotkla, že kytar má doma celkem šest: „Každá hraje úplně jinak a na každou se hraje jinak. Kytara už ke mně přirostla, a to nejenom jako nástroj doprovodný, ale vystudovala jsem ji na konzervatoři, jako nástroj sólový. A právě tak bych vám ji chtěla nyní představit.“

I v klasice se zaměřila spíše na skladby známější. Začala Árií soudobého skladatele Milana Tesaře, aby se následně přenesla do období romantismu k italskému autorovi Mauru Julianimu. Z jeho pera zazněla 1. věta ze sonáty C dur v aranžmá Jindry Koníře, který kytarový part doplnil symfonickým orchestrem. Ten však vyloudil sám na klávesy.

Po skladbě Anděl strážný, kterou si napsala na počátku devadesátých let, se vrátila ke klasickému repertoáru a představila Brazilce Hectora V. Lobose: „Mám ho moc ráda, napsal spoustu krásných věcí, ale dost náročných. Je duší romantik, nazvala bych ho kytarovým Debussym. Následující skladba není podle názvu příliš romantická – jmenuje se Etuda č.1 – je velmi krásná až mystická a občas mě nutí ke zpívání, takže si i zaimprovizuji.“

Pak už přišel čas představit druhého hosta, rodáka z anglického Newcastlu Seana Barryho a jeho keltskou harfu. „Známe se již delší dobu, díky němu jsem se seznámila s krásným stylem, který se jmenuje keltská muzika a speciálně keltské balady mě hodně vzaly u srdíčka. A dnes už tvoří nedílnou součást mého repertoáru. Zařazuji je jako perličky mezi písničky a klasiku. První – Greensleeves je ze 16. stol., pochází ze staré Anglie,“ přiblížila jednu ze skladeb, které skutečně svou typickou melodičností oživily koncert.

Čas vyměřený koncertu až neuvěřitelně rychle uběhl a dlužno říct, že se Lence Filipové opravdu podařilo představit kytaru v jejích různorodých podobách.

Text a foto Lenka Pelcová