Skupina hřibů před farou. Vladimír Bazika právě vyřizuje telefonát s redakcí České televize.

Kněževes opět zaplavily hřiby kavkazské a koloděje

Rostou! Ale jen na náměstí

KNĚŽEVES. Ve chvíli, kdy tento článek čtete, už možná hřiby zaplavily i lesy, ale minulou středu, kdy vznikal, to byla s houbami bída. Tedy jen s těmi v lese. Na Václavském náměstí v Kněževsi opět trhaly rekordy. Zdejší mykolog Vladimír Bazika, který nad nimi již dlouhé roky bdí jako anděl strážný, vyřizoval jeden telefonát za druhým. Nejprve noviny, pak rozhlas a nakonec televize. Zdejší rarita opět vzbudila zájem médií a zaslouženě. Hřiby kavkazské a koloděje tu v takovém množství rostly naposledy v roce 2009, kdy jich zde v jeden den napočítali přes tisíc.

„Letos už na náměstí rostly hřiby několikrát, ale ne v takové míře a ve velkých skupinách. Teď byste na jednom místě nasbírala celý košík,“ říká Vladimír Bazika a nadšeně ukazuje skupinu sedmnácti hřibů, která vyrostla před jeho domem. Ve větších skupinách se začaly objevovat v neděli a s každým dnem přibývaly další a další.

„Odhaduji, že jich teď po náměstí může být kolem tří set,“ říká. A rostou i tam, kde se dříve nevyskytovaly. Například v rohu náměstí, kde narážíme na další půvabnou skupinu. I u ní už najdete cedulku s nápisem, o jaký druh se jedná a také výstrahou: Nesbírejte! Potěšte se pohledem na ně a dopřejte tu radost i ostatním svým spoluobčanům. Cedulky k místní raritě umísťuje pan Bazika již spoustu let. A lidé zákazu sběru skutečně dbají. I díky tomu tu hřiby rostou ve stále početnějších skupinách. Výtrusy se totiž mohou stále šířit dál.

„Navíc tu mají díky lípám ideální podmínky, žijí v jejich symbióze a berou si z jejich kořenů vodu. Jejich výskyt ovlivňuje i sekání. Tam, kde je nízko posečená tráva, je moc sucho, proto tam moc nerostou. Ale kde je zhruba deseticentimetrový jetelíček a drží se vlhkost, tam se jim líbí. V poslední době bylo dost dlouho teplo, takže půda je vyhřátá. Houby v půdě čekají jen na vláhu. Přeci jen to jsou děti deště,“ vysvětluje mykolog, zatímco míříme k faře na obhlídku dalších hřibů. Ten nejkrásnější však roste vedle ní před domem paní učitelky. Je tak velký a pravidelně rostlý, že jsem chvíli na pochybách, jestli to není sádrová atrapa.

A jak se dá koloděj od hřibu kavkazského rozlišit? „Koloděj má na žluté noze červenou síťku a je spíš šedohnědý, kavkazské mají šupinky a kousek síťky a barevně jsou po straně dočervena. Jsou si dost podobní, mykologové se kvůli nim stále hádají. Kdysi mi mykolog Jiří Hlaváček určil, že je to hřib koloděj poddruh kavkazský. Pak nějaký Němec přišel s tím, že je hřib kavkazský samostatný druh. A teď náš největší odborník na hřiby Josef Šutara uvádí, že je to poddruh koloděje. Koloděj není moc dobrá houba. Musí se dlouho vařit. Když je nedostatečně uvařený, způsobuje průjmy a zvracení,“ popisuje Vladimír Bazika a s nadšením mě provází na další hřibové místo u pomníku padlých, kde jich nakonec napočítáme kolem devadesátky. Na náměstí tak určitě bude mnohem více než odhadovaných 300 hřibů.

„V lese bohužel nic neroste. Dneska jsem přinesl jen pár holubinek. Houby v zemi jsou, ale čekají na déšť. Chtělo by to tak tři dny mírného deště a růst by začaly. Už aby to bylo. Když nic neroste, je těžké vydržet v lese dvě hodiny, ale když rostou, vydržím tam i tři,“ říká. Na houby totiž chodí i proto, aby se udržoval v kondici. Les kombinuje s plaváním. A málokdo uvěří, že mu v lednu bude už 92 let.

Markéta Hartlová