Řezbáři již po devatenácté obsadili nádvoří hradu

Křivořezání s magistrem Kelleym

KŘIVOKLÁT. „Měla to být Marie Terezie,“ říká nad bustou Jaroslav „Hynek“ Mácha z Otína, „ale kdybych měl dodržet téma, mohla by to být i Sirael zhmotněná za nějaké divné konstelace, a nebo magistr Kelley, jak převlečen za ženu prchá z hradu. Fantazie ještě zapracuje, záleží na tom, jak se řízne. Podle toho se to bude jmenovat,“ směje se trochu poťouchle jeden z řezbářů, kteří se od pondělí 4. srpna usadili na křivoklátském nádvoří.

Podle Ilony Hronkové, která má letošní Křivořezání po organizační stránce na starosti, se tu sešlo 24 řezbářů, z toho dvě ženy. Tématem letošního ročníku, který má i jeden malý „unikát“ – desetiletého Robina, který přivedl k řezání celou rodinu, je magistr Kelley. „Samkovi se učí asi rok a půl u mistra Miloše Kohlíčka, který je tu také přítomen a je mnohonásobným účastníkem Křivořezání,“ upozorňuje na zajímavosti již devatenáctého ročníku: „Řezbářský dar není automatický, viděla jsem návštěvníky, kteří si to i přes varování řezbářů, že nůž je opravdu velmi ostrý, zkusili a odnesli to poraněným prstem. Ale pánové jsou připraveni, mají v zásobě dostatek náplasti. Navíc je to parta, která si umí dělat legraci, což je vidět i v jejich dílech.“

O tom, že svá díla neberou smrtelně vážně, se může přesvědčit každý. Stačí se s nimi dát do řeči. Faktem je, že letošní téma je rozváděno velmi různorodě. Někdo preferuje reliéf, další vytváří sochu, jiný bustu. Každý si zvolí to, v čem se cítí nejlépe, a přitom tu nechybí téměř nic z jeho života. Kromě magistra jsou tu k vidění i busty, které se táhnou Křivořezáním již delší dobu.

„Kolega byl ještě požádán o Žižku, vzniká i velká busta Kelleyho. Vlastně vše, co tu tento týden vzniká, se k němu vztahuje, i když to bude lžíce, tak to bude echt jeho lžíce. Volná tvorba jako taková letos není, ale alchymie je poměrně široký pojem, pod který se dá schovat leccos. Já tu mám celou alchymistickou dílnu,“ ukazuje šéfřezbář Oskar Podávka do detailů vyvedenou miniaturu i s funkčním šuplíkem a našeptavačem. „Někdo mu přece musel ty jeho hlouposti našeptávat, tak tam na něj kouká z dýmníku. Přivezl jsem to téměř hotové a teď to jen ladím a vychutnávám atmosféru,“ dodává řezbář, který je krátce po operaci srdce, takže se letos do žádných velkých věcí ani pouštět nemůže.

Michal Světnička z Českých Budějovic dlabe podobně jako vloni mísu, ale když se ptám, zda to bude replika nějaké Kelleyho mísy, zamítavě kroutí hlavou: „Ne, ale to dřevo pochází ze starého dubu z hráze rybníka Svět v Třeboni. Takže pod ním klidně mohl sedět nebo ležet,“ objasňuje. Dokonce i specialista na úpravu zvláštních dřev a zastánce volné tvorby – Karel Králík letos pracuje na tématu na poměrně obyčejné desce. Vzniká na ní reliéf Kelleyho za mřížemi. „Dělám téma, ale podle svého, takže je to určité podřízení. Vznikne z toho závěsný obraz,“ říká.

S holí pro magistra si hraje čerstvý důchodce Zdeněk Liberda z Volar. „Hůl potřeboval, když si při pokusu o útěk zlomil nohu. Je z krušiny olšové, její dřevo je růžové a je trochu tvrdší než lipové a velice příjemné,“ přibližuje hůl, jejíž horní část je vytvarována jako hlava příšery – má oči a otevřenou tlamu. Prý není divu, vždyť Kelley byl spřažen s černými živly a pomáhaly mu nekalé mocnosti.

Nejmladším účastníkem Křivořezání je již zmíněný Robin Samek z Budiměřic u Nymburka. „Jsem tu poprvé, řežu teprve dva roky,“ říká kluk, který k zálibě přivedl celou rodinu. „S mamkou jsme se byli podívat na Zlatém řezu. Moc se nám to tam líbilo a pak jsme začali chodit k mistru Kohlíčkovi. Nejdříve to vypadalo, že budu chodit jen já a mamka na mě počká. Pak, že bude chodit i ona a nakonec jsme začali chodit všichni tři. Je to nádherný. Tady jsem dokončil magistra Kelleyho, udělal misku a teď pracuji na houbičce. Dnes jsme byli na prohlídce hradu, což se mi líbilo, ale hlavně tu sbírám zkušenosti,“ uzavírá.

Lenka Pelcová