Iveta Kohelová: „ Pobývat přímo na hradě je pro nás velkým zážitkem.“

„Plenéroví“ malíři tvořili na Křivoklátě

KŘIVOKLÁT. Čtyřdenní plenérové soustředění výtvarníků, zajímajících se o krajinnou či exteriérovou malbu, proběhlo o posledním červnovém týdnu na hradě Křivoklátě.

„Sešlo se zde deset amatérských umělců, kteří mají malování jako hobby. Známe se už dlouho. Jezdívali jsme na art-festy na Klenovou a později jsme si vytvořili základnu v Hostivici, kde už čtvrtým rokem pořádáme v srpnu malířský workshop. Pobyt na Křivoklátě je pro nás velmi příjemný. Máme tu prostorný ateliér na práci a bydlet přímo na hradě je pro nás velkým zážitkem,“ říká hlavní organizátorka setkání architektka Iveta Kohelová.

Jediným profesionálem, mezi přítomnými, je Václav Malina z Plzně, který na Křivoklátě působí jako lektor. „Každý maluje to, co cítí a na co má. Někteří z přítomných malířů si i vymýšlejí. Nemalují to, co vidí, ale ztvárňují své představy a vize. Nikdo z nich ale nemaluje abstrakci. Všichni jsou figuralisté, takže na obrazech se kromě krajiny a architektury objevuje i figura. Večer si pak sedneme a klábosíme o výtvarném umění. Dělám i přednášky s promítáním, nebo i vyloženě teoretické, třeba o barvách. Zkoušíme různé styly, a tak si o každém něco řekneme,“ vysvětluje Václav Malina.

I když nejsou účastníci setkání profesionálními malíři, mají k výtvarnému umění hodně blízko. Je mezi nimi třeba pracovnice Národní galerie, jsou tu učitelky výtvarného umění, architekti, stavaři… „Učíme se navzájem. Myslím si, že nejlepší školou je, když vidíte, jak vedle vás někdo maluje. Každý tvoří trošku jinak a předávání si zkušeností není vůbec na škodu, naopak,“ tvrdí Václav Malina. Pro Ivetu Kohelovou byla velkým zážitkem ranní návštěva hradní kaple. „Tam jsme byli už vloni, při prvním pobytu na Křivoklátě, a letos znovu. Ranní malba v této úžasné prostoře má své neopakovatelné kouzlo.“

Podobných výjezdů, jak byl ten křivoklátský, absolvuje sdružení malířů během roku víc. „Nejčastěji jsme v Hostivici, kde máme v tamní sokolovně základnu, protože je důležité, abychom mohli pracovat i za špatného počasí. Několikrát jsme byli i na Šumavě,“ pokračuje Iveta Kohelová. Sdružení si připomíná i historii výtvarného umění. „Putovali jsme po stopách velkých českých umělců. Například z Hostivice na Okoř po stopách Julia Mařáka a jeho žáků z akademie. Tam vznikl Slavíčkův první impresionistický obraz v českém umění, který se jmenoval Červnový den. Taky na Křivoklátě jsme vzpomínali na Antonína Mánesa, který namaloval hrad z vyhlídky nad kapličkou,“ doplňuje Václav Malina.

Podle jeho slov se sešli na Křivoklátě pilní malíři, kteří vytvoří i několik obrázků denně. Záleží prý na technice. Maluje se např. akvarelem, olejem, akrylem, temperou nebo i rozmývaným asfaltem. Na závěr setkání vybral každý z malířů své nejlepší dílko a pochlubil se s ním na minivýstavce, která probíhala – jak jinak – v plenéru, na nádvoří u kašny.

„Chtěla bych poděkovat za vstřícnost a vlídné jednání vedení hradu Křivoklátu, zejména paní Haně Jurčkové a Libuši Vokounové, které se o nás vzorně staraly,“ dodala Iveta Kohelová s tím, že příští akcí sdružení je srpnový workshop, který proběhne pod „dohledem“ lektorů Filipa Kudrnáče a Václava Maliny v Hostivici.

Tomáš Bednařík