Při slavnostním otevření galerie podepisoval Jiří Anderle zájemcům svoji úspěšnou knihu Láska za lásku.

Otevření galerie v Pavlíkově přilákalo davy lidí

To nejlepší od Anderleho

PAVLÍKOV. Uvnitř hlava na hlavě, venku dav táhnoucí se ode dveří galerie až k poště. Zájem o slavnostní otevření Galerie Jiřího Anderleho v jeho rodném Pavlíkově, které se konalo první červnový den, byl tak obrovský, že výstavní prostory praskaly ve švech. Podobnou slávu, jen v menším měřítku, zažil Pavlíkov už před osmi lety. Tehdy ve stejné budově (o patro výše) otevíral městys výstavní síň Anderleho raných prací, tedy pokladu, který byl dlouhá léta ukrytý na půdě jeho rodného domku. Nyní k nim přibyla plnohodnotná galerie, kde Jiří Anderle vystavuje nejen své obrazy a grafiky, ale i zlomek své sbírky afrického umění.

Právě africké nástroje měly při slavnostním otevření galerie první slovo. Chopil se jich sám mistr společně se svým přítelem Stanislavem Chudobou. Na první pohled je však poznal málokdo. Jiří Anderle si totiž pro hudební číslo nasadil paruku, čepici a sluneční brýle. Pak se již chopil mikrofonu starosta Pavlíkova Miroslav Truxa. Technika bohužel selhávala, a tak většina příchozích o slova hlavních aktérů přišla. „Jiří Anderle prohlásil: Dopřejme kulturu regionům, Praha je uměním napěchována. Jsem rád, že se nám tuto vizi podařilo alespoň z části naplnit. Každý dotek kultury a venkova je velkou vzácností a jsem rád, že měl Jiří Anderle odvahu u nás tuto myšlenku uskutečnit,“ poznamenal mimo jiné pavlíkovský starosta. Samotný městys má na otevření galerie velmi významný podíl. Právě z jeho rozpočtu byly hrazeny náklady na přestavbu bývalé výrobní haly ve výstavní prostory.

Expozice byla do Pavlíkova přestěhována z Pelléovy vily na Praze 6, kde byla k vidění deset let. „Přestěhovala se sem z důvodu, že tamní zastupitelé měli vůči Galerii Anderle tolik výhrad a překážek, že to Jiří nevydržel a odstěhoval se od nich pryč. Díky tomu tu máme k dispozici to nejlepší, co Jiří Anderle v životě vytvořil. Fantastické grafiky, které mu udělaly celosvětové jméno, i tvorbu, která na ně navazovala, tedy jeho malby. Z každého jeho životního a tvůrčího období tu jsou jeden až tři zástupci,“ popsal expozici ředitel rakovnické Rabasovy galerie Václav Zoubek. Zároveň poznamenal, že je Jiří Anderle jedním z nejpracovitějších výtvarníků v Česku. „Návštěvy u něj v ateliéru jsou vždy překvapivé. Nikdy tam nenarazíte na staré věci, vždy má rozděláno něco nového. Jiří je maniak práce a nikdy se nezastaví.“

Jiří Anderle ovšem není jen plodným výtvarníkem, ale i úspěšným spisovatelem. Jeho kniha milých vzpomínek na rodný Pavlíkov Láska za lásku, která navazuje na stejnojmenný rozhlasový pořad, jenž si získal takovou oblibu, že se vysílá již sedmnáctým rokem, se stala bestsellerem. První vydání bylo vyprodáno během pár týdnů. Díky ní a rozhlasovému pořadu je všeobecně známo, že vztah Jiřího Anderleho k jeho rodišti je opravdu silný a vřelý. Ostatně sám to při otevření galerie připomněl. „Jsem strašně šťastný, že jsem mezi vámi, protože si uvědomuji, jak je soukolí času neúprosné. Uteče osmdesát let a člověk ani neví jak. Tady po té silnici jsem chodil s taškou do školy a jako by to bylo předevčírem. Vždycky, když sem přijedu, si opravdu připadám, že jedu domů. Tady je svět, kde platí slovo, slib a čest,“ řekl Jiří Anderle, který se po otevření galerie neúnavně věnoval podepisování své úspěšné knihy.

Markéta Hartlová