V Rakovníku další výtvarný prvek z dílny Václavů Vágnera a Zoubka
Nový sloup s keramickým reliéfem
RAKOVNÍK. Mezi další z rakovnických sídlišť, která v poslední době mění svou tvář k lepšímu, patří i vnitroblok Klicperova ulice. Pozitivem je, že zde nebude chybět ani výtvarný prvek, na němž právě pracují dva rakovničtí výtvarníci – keramik Václav Vágner a akademický malíř Václav Zoubek. Tímto prvkem bude zhruba pět metrů vysoký betonový sloup ozdobený pestrobarevným keramickým reliéfem. Ještě před několika dny se kachle sušily u Václava Vágnera, teď je čeká vypálení v Kožlanech, glazování a opět výpal. „Vidíte tu nejpodstatnější část modelace,“ ukazuje Václav Zoubek na podlahu, kterou pokrývají částečně vyschlé keramické desky s reliéfem připomínajícím liánu s občasnými listy a květy. „Základním prvkem je opakující se kachel, na němž se najednou objeví jako solitér list, který nemá s ničím jiným souvislost. Díky tomu je každý kus jedinečný,“ upozorňuje.
Tento reliéf, který prý bude zářit barvami, nebude pokrývat celý sloup. Jeho spodní část tvoří zcela hladké kachle. Základ plastiky bude bleděmodrý stejně jako hladké plochy. Listy budou světle zelené, stvoly bílé a květy jako stylizované plody brslenu červené, takže sloup bude hrát několika barvami.
Intenzivní práce na reliéfu probíhaly především během dubna a května, ale už dlouho před tím vznikl model (vytvořil Václav Zoubek) a formy (Václav Vágner). První návrhy však vznikly už vloni v září a byly nejprve na válec. Bohužel kalkulace ceny betonového válcového sloupu pouze na něj by sebrala veškeré finance, tak přešli výtvarníci na hranol a vznikl nový návrh. „Pak jsme se dlouho domlouvali na smlouvě, takže až 15. dubna jsem jel na UMPRUM upravit hlínu. Připravoval jsem ji tam se svými kamarády, museli jsme přidat ostřiva, aby nepraskala. Takže jsem začal pracovat další den a pak každý následující. Bylo to vždy osm hodin poctivé práce denně,“ dodává Václav Vágner.
Plastika by se podle Václava Vágnera měla na místě objevit během června, pokud kachle „přežijí“ výpaly. „V Kožlanech máme domluveno, že nám nechají volnou jednu pec. Navíc nám tam poskytnou i prostor, abychom na místě mohli udělat i glazury. Je důležité, abychom plastiku složili a malovali ji v celku, jen tak budou na sebe jednotlivé díly dokonale navazovat. Výhodou je i to, že odpadne převážení, protože po glazování by mohly kachle utrpět (glazura – což je prášek rozdělaný s vodou – by se mohla oloupat),“ vysvětluje keramik a upozorňuje i na dva „Modré mauricie“ – v zápalu práce chybně, zrcadlově nařezané kachle, které si oba výtvarníci chtějí schovat na památku.
Lenka Pelcová
