Ivana Veberová jako Vendulka a orchestr Severočeského divadla z Ústí nad Labem.
27. ročník festivalu Rakovník bratří Burianů uzavřela procházka českou operou
Víte, že Krásnohorská dala Smetanovi Hubičku?
RAKOVNÍK. Orchestr Severočeského divadla z Ústí nad Labem pod taktovkou Milana Kaňáka zahájil tóny Hubičky slavnostní, závěrečný koncert festivalu Rakovník bratří Burianů. Uskutečnil se v Tylově divadle o poslední dubnový pátek. Letošní, již 27. ročník festivalu, proběhl ve znamení Roku české hudby. Ten se poprvé konal v roce 1924 u příležitosti dvojího Smetanovského výročí. Letos se týká i Karla Buriana, od jehož úmrtí uplyne v září devadesát let.
V hledišti Tylova divadla usedla i ředitelka nadace Život umělce Dagmar Hrnčířová, která velmi štědře podporuje umění i tento festival, a dlouholetá sólistka Národního divadla Antonie Denygrová, která také zpívala Vendulku v Hubičce. „Jak jsme dnes zjistili při zkoušce, mohla by si ji střihnout opět, nezapomněla ji a stále ji zpívá velmi krásně. Ale dnes Vendulku uslyšíme v podání její žákyně Ivany Veberové,“ uvedla průvodkyně večerem Radmila Hrdinová.
Stalo se již tradicí, že v posledních třech letech patřil závěrečný koncert průřezu operami slavných světových skladatelů. Letošní Rok české hudby však inspiroval pořadatele k návratu k české opeře a jak jinak než k Bedřichu Smetanovi a jeho opeře Hubička, která je vedle Prodané nevěsty po léta nejuváděnější českou operou nejenom u nás, ale i v zahraničí. Vedle již zmíněné Ivany Veberové se v Rakovníku představili další čtyři sólisté. Mezi nimi i dvě persony, které na prknech Tylova divadla ještě nestály. Jednou z nich byla Anna Klamo a druhou tenorista Valentin Prolat. Po roce se vrátil barytonista Richard Haan a zavítal opět i basista Yevhen Shokalo.
„Víte, že Krásnohorská dala Smetanovi Hubičku? Takové řeči kolovaly po pražských salonech na podzim roku 1875,“ přiblížila Radmila Hrdinová vznik opery. „Uctívaný skladatel a sličná libretistka se málem dostali do řečí, na nichž byla pravda jen to, že Eliška Krásnohorská poslala Smetanovi libreto, které si od ní vyžádal. V této době měla na svém kontě již řadu libret, byla uznávanou spisovatelkou, redaktorkou Ženských listů i zakladatelkou první dívčí školy. Pojilo ji úzké přátelství s autorkou povídky Hubička, Karolínou Světlou. Ta sice dala své Hubičce podtitul humoreska ze života podhorského lidu našeho, ale její povídka nepostrádá ani tragický podtext. V povídce dělí Vendulku a Lukáše nejen spor o hubičku, ale i to, že byli příbuzní (měli společného pradědečka). Proto museli žádat o sňatek na biskupství, což trvalo nějakou dobu. Vendulka se sice stěhuje pod jeho střechu, aby se mu postarala o dítě, ale Lukášovi se nelíbí, že nechce být jeho, dokud nedojde ke sňatku. Na tomto sporu založila Krásnohorská své libreto. Zúžila problém na boj o hubičku a děj omezila na jediný den a noc. I v libretu však jde o spor, kdy si Lukáš myslí, že jej Vendulka pouze dráždí, zatímco ona vyhovuje obecnému mravu a úctě k nebožce. Hloubka tohoto sporu roste v průběhu celé opery.“
Smetana nebyl zpočátku libretem vůbec nadšen, napsal, že v něm neshledává ani špetky hudebního a zpěvného živlu a svůj názor nezměnil ani poté, co mu Krásnohorská rozvrhla děj. Přesvědčilo jej až samotné veršované libreto. Hubička je šestou operou Smetany a přátelům sliboval, že to bude sestra Prodané nevěsty. Do Hubičky však zasahuje i temnější nota, Smetana se v ní nechal okouzlit přírodou a světem hor ke krásným orchestrálním mezihrám. Díky tomu, jak je celá opera komponována, si ji posluchači, byť šlo o koncertní provedení, mohli užít téměř celou. Koncert proto začínal námluvami a končil vytouženou hubičkou.
Lenka Pelcová
