U rakovnického soudu pokračuje kauza oráčovských vězňů

Radši jsem platil a nechal se mlátit

RAKOVNÍK. Po neustálém marném čekání na svědka a poškozeného D. S. byl tentokráte muž, který podal trestní oznámení na své tři spoluvězně, předveden k soudu. Místo policejní eskorty jej však předvedla vězeňská služba, neboť týden před slyšením u rakovnického soudu byl opět vzat do vazby. Díky tomu mohlo již podeváté pokračovat hlavní líčení v případu tří oráčovských vězňů. Ti jsou obviněni z nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy, z vydírání, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání.

Faktem je, že posledního z předvolaných svědků v této kauze se již soud nedočká, byť jej obeslal. Vzhledem k tomu, že v současné době žije v Německu a zaměstnavatel jej prý odmítl uvolnit, bude se muset soud obejít bez jeho výpovědi. Ale pojďme zpět k poškozenému Danielu S., který vypovídal jako svědek. Kdo sledoval dlouhou snahu soudu o to, aby se dostavil, nemohl se vůbec divit první otázce soudkyně Evy Cafourkové: „Proč jste podával trestní oznámení, když je vám pak jedno, jak vše dopadne?“ Z jeho obšírné odpovědi se dalo vytušit, že dnes už je mu opravdu jedno, že se jeho případ projednává, neboť jemu už se úplně změnil život. „Už nic nezmění to, že jsem zatím přišel o rodinu,“ znělo jeho vysvětlení.

Z jeho dalších slov vyplynulo, že všechny tři obžalované zná. „Když jsem přišel do Oráčova, měl jsem poměrně dost peněz. Ve vězení se nic neutají a já měl doklad ke směnce na 17 milionů. Ale problémy s obžalovanými jsem začal mít, když jsem odmítl pronést drogy z práce na ubikace. Dali mi je do tašky, tak jsem radši odešel bez ní a chtěl to řešit přes vychovatele. Ten se k tomu ale neměl a ještě jsem dostal kázeňský trest za odchod z práce a málem jsem byl potrestán i za to, že jsem tam nechal brašnu. R. A. mi pak řekl, že tím, že jsem ty drogy nepronesl, jsem jim způsobil škodu dva tisíce. Půjčil mi mobil, abych zavolal svému advokátovi. Ten jim peníze poslal.“

Na ložnici byl D. S. ubytovaný s dalším obžalovaným Ivanem J. Jemu nechal například poslat balík v hodnotě téměř 7 tisíc. „Dělal jsem to z donucení, protože jsem chtěl mít klid. Nechtěl jsem skončit s dalším trestem. Jsem držitelem diplomu bojových sportů a oni věděli, že kdybych se bránil, měl bych velký problém. Balík jsem nechal poslat poté, co mi ukázali mou matraci, v níž byly schované drogy a řekli mi, že příště by je mohl najít někdo jiný.“

Spolubydlící I. J. mu prý také odcizil hodinky za šest tisíc. Poté byl poškozený přemístěn na ložnici k M. C., jemuž nechal poslat dva tisíce na zdravotní účet. Vždy mu prý předepsali, co kam má poslat. Nákupy dělal několika spoluvězňům a po celou dobu trestu mu prý bylo vyhrožováno. Upínal se k polovině svého trestu, ale týden před jejím uplynutím, byl fyzicky napaden několika osobami. Ven se nakonec nedostal, dva roky, které si odseděl, dostal prý neprávem. Jeho případ je podle jeho slov u soudu ve Štrasburku a podával i návrh na obnovu řízení.

„M. C. je narkoman, který je schopen sám se pobodat a říct, že mu to udělal někdo jiný. Z toho jsem měl největší strach. Když jsem dostal hlášku, že se na mě chystají a že by se měl objevit i nůž, radši jsem stál a nechal se mlátit. Napadení ve věznici vypadá většinou tak, že ostatní zatlačí bitého do kouta a snaží se jej mlátit do žaludku. Mlátí se tak, aby to na něm nebylo moc vidět. Vždy jsem si chránil obličej, nechtěl jsem přijít o zuby.“

Pohár jeho trpělivosti prý přetekl, když jeden z obžalovaných zavolal sám jeho matce, že pokud nic nepošle, do rána by nemusel mít D. S. nohy. „Do té doby jsem s tím nechtěl nic dělat, ale pak jsem napsal dopis advokátovi, v němž jsem mu vše vylíčil, ale s tím, že nechci nikoho udávat,“ vypověděl. Soud bude pokračovat 8. dubna již závěrečnými řečmi.

Lenka Pelcová