Hugo Pavel

Zemřel Hugo Pavel

O půlnoci z 29. na 30. ledna zemřel milovník řeky Berounky, vášnivý rybář a také poeta Hugo Pavel. Dne 26. prosince 2013 se dožil 89 let. Hugo, který desítky let pobýval v chatě v Újezdu nad Zbečnem a také v Luhu pod Branovem, se stal za svého života legendou kraje okolo řeky Berounky. Navzdory osudu, kdy prošel během 2. světové války terezínským ghettem, pracovními lágry Zossen – Wulkow bei Trebnitz a Schnarchenreuth a prodělal i šestidenní pochod z Hofu – Schnarchenreuthu do Terezína v krutých mrazech, nikdy neztratil optimismus.

Několikrát jsem se s Hugem setkal v Křivoklátě, na Branově, v Luhu i ve vlaku z Křivoklátu do Rakovníka. Bylo úžasné poslouchat jeho vyprávění o řece, o rybách, ale také o kladenských hutích, kde jsme se na konci 70. let potkali poprvé. Jediné, co Huga zlobilo, bylo, když ho někdo představoval jako bratra spisovatele Oty Pavla. „Jmenuju se Hugo Pavel,“ odpovídal.

Má velkou zásluhu na vzniku pamětní síně bratra Oty, která vznikla v převoznickém domku v Luhu pod Branovem. Schraňoval písemnosti a dokumenty vážící se k jeho slavnému bratrovi. Na začátku třetího milénia namluvil pro Centrum vizuální historie Malach v Praze vzpomínky na nejtěžší období svého života – na holocaust. „Nikdy jsme o tom nemluvili. Styděli jsme se, že tolik lidí v koncentračních táborech zahynulo a my jsme všichni přežili. Ale když vidím, jak se vzmáhá neonacismus, jak je popírán holocaust, rozhodli jsme se s bratrem Jiřím promluvit,“ vysvětlil mi, proč se po dlouhých létech mlčení odhodlali podat velmi sugestivní svědectví.

Naposledy jsem se s Hugem setkal vloni v červnu na Branově při Pochodu krajem Oty Pavla. Podali jsme si ruku, prohodili pár slov. Déle jsem ho nechtěl unavovat, protože jsem věděl, že jeho zdravotní stav není nejlepší. Hugo odešel tiše. Bude nám všem, křivoklátským patriotům a milovníkům Berounky, moc chybět. Hugo se stal legendou a trvale se zapsal do srdcí všech, s nimiž se kdy během svého dlouhého života setkal.

Tomáš Bednařík